„Budu si věci dávat do batohu a nebudu se snažit nijak schovávat,“ vysvětlil figurant plán řediteli zvoleného obchodního domu, který s naším nápadem souhlasil.
Pak jsme se, kousek od sebe, vydali mezi regály a pustili se do akce. Fiktivní zloděj nejdříve zamířil do oddělení s kávami. Celou dobu ho sledoval jeden ze zákazníků a ve chvíli, kdy si dával do tašky balíček, se raději otočil a dělal, že vlastně nic neviděl.
Figurant tedy pokračoval v akci a vydal se mezi regály s cukrovinkami. Tam byla situace o to zajímavější, že jen kousek do něj skládala do polic zboží jedna z prodavaček. Ani ta se však nepozastavila nad tím, že ačkoli má mladík košík, strká si oplatky vesele do batohu. Pokračovala ve své práci a zloděje nechala pracovat.
Takto kroužil figurant po obchodě asi půl hodiny a postupně si před zraky několika zákazníků přidal do tašky ještě parfém, láhev alkoholu a další drobnosti. S doslova
nacpaným batohem se pak vydal k pokladně, kde očekával první problémy.
„Nic takového se ale nestalo. Pokladní si mě ani nevšimla, nechala mě vrátit košík na místo, a bez jakéhokoliv požadavku na předložení tašky jsem vyšel ven,“ popsal figurant situaci krátce poté, kdy ho zadržela ochranka obchodu, a my se setkali i s vedením supermarketu u východu.
Koneckonců ani ochranka se nadvakrát neosvědčila. Zloděje sice zadržela, ale to jen díky tomu, že si cíleně ukryl do batohu parfém s připevněným kódem, který při průchodu kontrolní bránou zapískal. „Ten strážce se mě jen tak přišel zeptat, jestli jsem to pískal já a nebo ty boty, které mám na nohách. Vypadaly nově, tak si myslel, že mi je špatně odkódovali,“ vysvětlil figurant.
„Kdybych ale nezpomalil, klidně bych mohl vyjít ven. Než ke mně vůbec došel, trvalo to poměrně dlouho,“ dodal spolupracovník Deníku.
Nadšeni pak nebyli ani vedoucí obchodu, kteří zjistili, jak poctivé zaměstnance mají. Největším zklamáním pro ně byla nejen prodavačka, která zloděje ignorovala mezi regály, ale i pokladní, která mohla vše pojistit. Zloději tak mají v dnešní době poměrně snadnou práci.
