Jen ve Zlínském kraji jsou žen, které se nebojí náročné, zodpovědné, ale hlavně manuální práce, stovky. Lidé se na ně často dívají s pohrdáním a posměšky.

Jednou z nich je i třiačtyřicetiletá Jarmila Pelanová z Holešova. Téměř každé ráno usedá za volant nákladního auta, s nímž rozváží po prodejnách zásoby potravin.

Svou práci miluje a vůbec jí nepřijde nijak zvláštní, že za volantem několikatunového kolosu nesedí muž. „Proč by mělo? Když mě vidí chlapi za volantem, tak sem tam vidím úšklebky, to ovšem pánové nemají tušení, co ženská všechno zvládne,“ řekla rozhodně Pelanová.

Několikrát už dokonce na svou adresu zaregistrovala poznámky typu: „Hele, další auto bez řidiče!“ Ignoruje to. Podle ní je základním předpokladem pro dobře odvedenou práci – dobrý pocit a musí to člověka bavit. Pohlaví nerozhoduje. „To jsou všechno jen předsudky,“ pousmála se.

Že Jarmila Pelanová není čestnou výjimkou, potvrzují i námi oslovení zaměstnavatelé v kraji. Například za volanty autobusů největšího dopravce v kraji ČSAD Vsetín usedá denně pět řidiček.

Podle mediálního zástupce firmy Jakuba Saláta se požadavky na jejich dovednosti při přijímacím pohovoru nikterak neliší od mužů. „Uchazečky o práci řidiče autobusu musejí splnit, tak jako každý jiný uchazeč, kvalifikační předpoklady, tedy odbornou a zdravotní způsobilost,“ uvedl Salát s tím, že v současnosti u firmy pracuje 385 řidičů.

Dopravce se přitom přijímání žen nikterak nebrání. Autobus zvládne každý – ženy i muži. „V tomto směru nevidíme rozdíl,“ doplnil Salát.

Jejich pracovní nástroj – frézy a brusky

Ve zcela jiném oboru našly uplatnění ženy pracující ve strojírenském podniku Tajmac–ZPS Zlín. „V dělnických profesích zaměstnáváme ženy na pozicích skladových dělnic, jeřábnic, elektromechaniček,“ uvedl Jan Kurinec, finanční ředitel společnosti.

Tím však výčet nekončí. Několik žen z celkových 27, které firma zaměstnává v dělnických profesích, tráví v Tajmac–ZPS pracovní dobu u fréz nebo brusek. Společnost při náboru nových zaměstnanců rozdíly mezi muži a ženami nedělá. „Podmínkou pro přijetí na danou pracovní pozici je dosažení požadované kvalifikace v oboru strojírenství,“ upřesnil Kurinec.

Ženám, které se chtějí pustit do často fyzicky náročných povolání, vychází vstříc i Úřad práce ve Zlíně. Rekvalifikacemi jich tam prošly už desítky. „Uchazečky o zaměstnání byly zařazeny do kurzů svářeč, obsluha CNC strojů, obsluha motorového vozíku, řidičské průkazy skupiny C, D, T,“ uvedla mluvčí úřadu Miriam Majdyšová.

Zároveň ale upozornila, že i muži chtějí vykonávat práce opačného pohlaví. „Existují požadavky mužů na zařazení do profesí, které byly dříve typicky ženské, například pečovatelé,“ dodala. Ze statistik Úřadu práce Zlín také vyplynulo, že jednou z mála profesí, kde se podařilo zahladit rozdíly mezi muži a ženami, je řidič nákladních vozů a autobusů.

Jana Gabrhelíková z Uherského Brodu, která pracuje jako pracovnice ostrahy objektu v Kunovicích na Uherskohradišťsku, nicméně jistou diskriminaci cítí. Kamarádi ji přezdívají „ranařka“.

„Od mala jsem se ráda za svá práva bila, a to doslova,“ pousmála se. Vzpomíná, že před třemi lety, když se hlásila o místo v ostraze, byla mezi osmi muži jediná žena. „Sledovala jsem ty jejich pohledy, asi si říkali, jestli mimo ostrahu neprobíhá také výběr sekretářky,“ vzpomíná s úšklebkem Gabrhelíková.

Po nějaké době si vybudovala respekt a nikdo už se nijak nepozastavuje nad tím, že je žena. „V budoucnu bych se ráda stala strážnicí. Bránit práva druhých mě prostě baví,“ dodala.

A mladé dámy v uniformách přitom dnes nejsou žádnou raritou. Například práci zlínské strážnice si zvolilo hned 18 žen. „Mají zcela totožné povinnosti jako jejich mužští kolegové,“ sdělila mluvčí strážníků Šárka Škubalová.

Ženy se k městským policistům hlásí každoročně, nad jejich skutečným nadšením ale Škubalová vznesla otazník. „Mnohé totiž odradí ten fakt, že náplní jejich práce je být v terénu,“ upřesnila. Tvrdí, že když se člověk o tuto práci uchází, tak by měl vědět, že strážník pracuje především v terénu.

Ani pohlaví ani věk dnes pro zaměstnavatele ve většině případů nehrají roli. „V minulosti zde pracovala jedna řidička od roku 1987 až do 1999, kdy šla do důchodu,“ vzpomenul mediální zástupce ČSAD Vsetín Jakub Salát.

Dobrý začátek by byla prezidentka

Lidé by podle Aleny Králíkové z Otevřené společnosti, která se mimo jiné zabývá zrovnoprávněním mužů a žen na pracovním trhu, měli přestat vnímat ženy v mužských profesích jako exoty. „Možná to souvisí s tím, že tyto profese bývaly fyzicky náročné, což se s vývojem nástrojů, technicky vše ulehčujících, postupně jistě mění,“ uvedla Králíková.

Zaměstnávání žen by podle ní pomohlo, a to ve všech oborech a profesích, kdyby se pro začátek i v politice ve vysokých funkcích více objevovaly ženy. Ideálně i na postu prezidenta České republiky.

„Určitě bych nebyla proti. Žen, které by tuto pozici zastávaly velmi dobře, je řada,“ zamyslela se. Myšlence se nebrání ani hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák. „Ženy se v dnešní době úspěšně uplatňují ve většině profesí či funkcí. Na post prezidentky zatím žádná nepronikla, stejně jako například mezi horníky,“ řekl Mišák.