„Nejvíce se setkáváme se ztrátou bydlení, s domácím násilím, s neshodami s partnerem nebo rodinou, ale i se ženami, s nimiž bylo obchodováno,“ vyjmenovává vedoucí domu Libor Jarmar.

V poslední době se k těmto důvodům přidává další, totiž když matka nemá dobré sociální zázemí a sociální pracovníci ji do azylového domu nutí a chtějí, aby v něm zůstala co možná nejdéle.

„To je ale hodně tristní situace pro matku i její dítě. Matka je pod silným tlakem, protože se bojí odebrání dětí. Proto opouští příbuzné a známé a nám trvá hodně dlouho, než jí vůbec může pomoci,“ vysvětluje Libor Jarmar.

Klasická délka pobytu je jeden rok, v případě závažného důvodu je možné pobyt prodloužit. Nikdy se ale nestává, že klientka nemá po odchodu z azylového domu, kam jít, vždy má zajištěné vlastní bydlení.

Konkrétní pomoc a podpora ženám se odvíjí podle jejich problému. „Náš přístup je hodně individuální. Klientka ale musí svůj problém sama pojmenovat a chtít jej řešit,“ uvádí podmínky pomoci Libor Jarmar.

Některé ženy v azylovém domě ocení pomoc při hledání zaměstnání, bydlení, v péči o děti a domácnost, jiné chtějí pomoci při rozvodovém řízení nebo při vyřizování sociálních dávek.

„Poskytujeme i sociální poradenství, poradenství v oblasti domácího násilí a sociálně-právní ochrany dětí. Někdy však stačí člověka jen tak lidsky podpořit a utvrdit v tom, že je u nás v bezpečí, že na problém není sám a že se dá všechno vyřešit,“ říká Libor Jarmar.

Ještě před příchodem do azylového domu žena sdělí svá očekávání a seznámí se s jeho pravidly. Pak se rozhodne, zda službu využije.

„Máme přesně stanovená pravidla a hranice, které musí obě strany dodržovat, jinak by se azylový dům změnil na ubytovnu,“ podotýká Jarmar. Proto mohou pracovníci domu ukončit pobyt klientek, které by opakovaně porušovaly pravidla, nespolupracovaly nebo neřešily svou situaci.

Důležitý je osobní kontakt

Pro ženy v azylovém domě je velmi důležitý kontakt s pracovníky, kteří by měli projevovat lidský přístup, nadhled, trpělivost a zdravý rozum.

„Osobní kontakt je přímo nezbytný, protože jedině osobním kontaktem získá klientka pocit jistoty a bezpečí, které pak vedou k pocitu vzájemné důvěry. A důvěra je v naší práci nenahraditelná. Při osobním kontaktu se pohybujeme vždy na velmi tenké hranici. Někdy pouhým, byť dobře míněným slovem můžeme klientovi nenapravitelně ublížit,“ vysvětluje rizika povolání sociálního pracovníka Libor Jarmar.

Povolání je také náročné v tom, že by pracovník neměl hodnotit osudy druhých.

„Naši pracovníci jsou vyškolení odborníci, jejichž práce není lehká a často se potkávají i s nepochopením veřejnosti. Přitom v současné době těžkých životních situací a různých právních kliček nebo osidel podvodníků se může člověk dostat na ulici, ani neví jak,“ zdůrazňuje ředitelka Charity Kroměříž Anna Valachová.

S mnohými klientkami se po jejich odchodu pracovníci azylového domu už nikdy nesetkají, jiné ale přichází na návštěvu nebo se s pracovníky potkávají v obchodech nebo na ulici.

„Občas se mi stane, že mě pozdraví některé z našich azyláčkových dětí a já pak marně pátrám po tom, ke které matce je mám přiřadit,“ dodává s úsměvem Libor Jarmar.