V 50. letech byl pronásledován komunistickou stranou, bylo mu zakázáno studovat. Nakonec si zvolil život v emigraci, když se nevrátil z návštěvy ve Vídni. Do Zdounek se vrátil až po sametové revoluci.

„Můj život nebyl plánovaný podle toho, jak jsem chtěl já. Ale děkuji za všechno Pánu Bohu. Poznal jsem i dělnický svět, jehož součástí jsem byl. Byly to pěkné roky, také jsem hodně bojoval. Zažil jsem slunné dny i smutné dny. Ale nikdy jsem se nevzdal svého snu stát se knězem, i když mi už bylo 39 let. Stále jsem o tom snil, až se to podařilo,“ řekl před rokem při slavnostní bohoslužbě ve zdouneckém kostele Nejsvětější Trojice Jaroslav Nesvadba.

Na jeho páteční pohřeb 25. října v Rakousku se chystají jet i lidé z jeho rodných Zdounek.

JAROSLAV NESVADBA

– pochází přímo ze Zdounek a narodil se 7. 7. 1928

– už od mládí byl jako ministrant formován názory zdouneckého faráře Vojtěcha Krále, který mu posléze nabídl studium salesiánského gymnázia

– nevyhnul se v 50. letech pronásledování ze strany vládnoucího režimu. Strávil několik měsíců nucených prací, pak tři roky v PTP v Libavé. Po návratu z vojny nemohl studovat

– do roku 1967 pracoval v různých dělnických profesích na Kroměřížsku. Pak využil příležitosti a z návštěvy tety ve Vídni se nevrátil

– v roce 1972 se naplnil jeho sen – v katedrále sv. Štěpána byl ve svých 45 letech vysvěcen vídeňským arcibiskupem na kněze a ustanoven kaplanem, poté farářem

– v roce 1990 po mnoha letech navštívil Zdounky. Stal se mimo jiné velkým donátorem zdounecké farnosti, několikrát za rok sem stále jezdil. V Rakousku se mu za jeho služby dostalo několikanásobného ocenění. Nikdy nezapomněl na svou rodnou zemi.