„Zapálení jsem asi zdědil, no a k vláčkům jsem se dostal takříkajíc po haluzi," vzpomíná. Když se oženil a přistěhoval se do Holešova, vzal ho kamarád na tehdejší Pionýrský dům dětí podívat se na model železnice.

„To bylo asi v roce 1986. Řekli jsme si, že to zkusíme rozchodit. Tehdejší ředitel pan Zachariáš nám to umožnil a tak jsme se k prvnímu kolejišti dostali," popisuje modelář.

Podařilo se jim ho zprovoznit, panu řediteli se to zalíbilo a umožnil jim na něm dále pracovat. „Najednou k nám do kroužku železničního modeláře chodily děti i dospívající mládež ze střední školy," líčí Pospíšil.

Idylu ale podivným způsobem narušilo přestěhování modelu, který si za nejasných okolností odvezl ředitel dětského domu z Pardubic. Rok se modeláři marně snažili o jeho navrácení.

„Když pan Zachariáš viděl, jak jsme se tomu věnovali a teď nám to chybí, umožnil nám, že si můžeme postavit kolejiště nové," říká s povzdechem Pospíšil.

Začalo tedy budování nového kolejiště po obvodu místnosti. Ačkoli existovaly modelářské prodejny, většinu modelů si prý vyráběli sami.

Doma si ale Miroslav Pospíšil vláčky už nestaví. „Narodila se nám dcera, pak druhá, tak jsem doma rozdělané kolejiště zrušil," krčí rameny.

Kroužek modelářů při středisku Tymy vede spolu s kamarádem, který se na stavbě modelu také významně podílí.

„S děckama je to teď mizerné, jen málo jich má opravdový zájem. Navíc musí být starší deseti let, aby se s nimi dalo pracovat," podotýká Pospíšil.

Model železnice, který v holešovském kroužku stále budují, má nyní asi 75 vyhýbek a jezdí na něm přibližně deset mašinek modelovou rychlostí, tedy sto dvacekrát nižší než ve skutečnosti.