Dva roky skládal Zbyněk Holotík své auto na dálkové ovládání s příhodným jménem Baribal. Bez plánů a bez podkladů. Pouze na základě vlastní šikovnosti, zručnosti, trpělivosti, chytrosti a trochou toho štěstí.

„Zkoušel jsem, která součástka by mohla pasovat k té druhé. Hledal jsem na internetu nějakou nápovědu a metodou pokus omyl jsem dával součástky dohromady,“ vzpomíná Zbyněk Holotík, který se v současnosti připravuje na maturitní zkoušky.

Zatím student Střední školy Centrum odborné přípravy technické Kroměříž má o budoucnosti jasno. Rád by pokračoval ve vzdělání na Vysokém učení technickém v Brně.

UTOPENÝ MODEL

Vraťme se ale na začátek. Do klukovských let.

„Když jsem byl malý, toužil jsem si postavit auto na dálkové ovládání. Měl jsem dva kupované modely. Jeden jsem utopil a druhý se mi podařilo propíchnout,“ usmívá se Zbyněk.

Nakonec se mu přání splnilo na střední škole.

„Začal jsem jej stavět na popud pana učitele, který mě chtěl přihlásit do soutěže Středoškolská odborná činnost. Stavba šla pomalu. Neměl jsem díly. Mnohdy jsem i objednal díl, který mi neseděl, nebo jsem čekal třeba měsíc, než mi díl dorazil,“ vypráví o strastech, které jej provázely, Zbyněk.

„Kdybych měl všechny součástky pohromadě, zabralo by mi to zřejmě půl roku,“ míní student, který si sám vyráběl i kapotu.

„Předlohou byl Nissan představený v roce 2014 v Detroitu,“ ukazuje na sklolaminátovou kapotu a vypráví, jak vznikala.

Proces byl dlouhý a složitý.

„Mohl bych samozřejmě na soutěži prezentovat automobil i bez kapoty. Hlavní roli hraje technika. Ale přišlo by mi to takové nedodělané,“ soudí Zbyněk Holotík.

BARIBAL UTÁHNE HRAVĚ 80 KILO

Auto se rozhodl skládat doma, postupně a za vlastní.

„Škola by mi materiál zřejmě zafinancovala, ale také by si auto nechala, zatímco já bych odešel na vysokou,“ tvrdí student, který svůj výtvor často prezentuje žákům jiných škol či veřejnosti.

„Teď předvádím auto v rámci týdne vědy a techniky. Včera jsem tahal kluky z gymnázia na skateboardu,“ říká Zbyněk.

Jeho výtvor totiž není žádné autíčko, ale robustní automobil, který dokázal na skateboardu utáhnout i 80kilové žáky. Vykonaná práce Zbyňka může těšit dvojnásobně. Nejenže si splnil dětské přání, ale také se zviditelnil a uspěl v odborné středoškolské soutěži.

„Kdybych auto neměl, nezajímal bych tolik školu. Teď se škola zajímá o moje auto a tím pádem i o mě,“ vysvětluje maturant, kterého zřejmě čeká budoucnost v tátově firmě, jež možná jednoho dne převezme.

Podobnou činnost by si přesto rád zachoval alespoň jako koníček. Holky vždy letěly na kluky, kteří mají své vlastní auto. Platí to i v případě Zbyňkova poskládaného modelu?

„Nevím. Nevšiml jsem si. Holku jsem si našel během toho, co už jsem auto dával dohromady. Ani o tom neměla tušení. Vlastně na to přišla náhodou. Neustále mi totiž chodily poštou náhradní díl, tak se začala vyptávat a bylo to venku,“ usmívá se mladík.