Nejdelší vytrvalostní závod na osmdesát jedna kilometrů se jel v Těšánkách na tři okruhy. „První kolo je dlouhé čtyřicet jedna kilometrů a pak další dvě jsou po dvaceti," vypočítal pořadatel a majitel gruntu v jedné osobě Petr Galatík.
Lékařská prohlídka byla nutností
Podle něj je při těchto závodech na prvním místě zdraví koně. Na jeho zdravotní stav tak bedlivě dohlíží veterináři. „Po každém zajetém okruhu je povinná lékařská prohlídka, koně musejí mít předepsanou tepovou frekvenci. Nesmí také kulhat či něco podobného, jinak je veterinář do dalšího okruhu nepustí," sdělil pořadatel.
Déšť, bahno a zima, s tím vším se jezdci museli během závodu potýkat. Což podle Galatíka nebylo nijak snadné. „Počasí je mizerné, loni bylo lepší. Tento termín není úplně nejvhodnější, minulý rok jsme jej zvolili symbolicky k otevření nových hipotras," podotkl majitel Gruntu Galatík.
Mezi jednotlivými vytrvalostními závody musejí být pauzy, koně si potřebují odpočinout. „Uvažujeme, že příští rok je posuneme, ať nejsou závody úplně na konci sezony, doufáme, že se tak v nabitém programu uvolní nějaké místo," doufal Galatík.
Terén je podle pořadatele hodně měkký, takže to tempo je pomalejší než obvykle. „Z osmnácti kilometrů v hodině spadlo na přibližně třináct. Pomalejší jízdou se na druhou stranu snižuje riziko úrazu," podotkl pořadatel.
Koně se museli často ochlazovat
Většina koní jsou podle Galatíka arabové, kteří vyhledávají spíše teplejší počasí. I tak by jim prý nečas zas tak nevadil, kdyby nepršelo, byly by spokojení. „Koně se musí stejně mezi jednotlivými okruhy dochlazovat, aby se jim rychle snížila tepová frekvence na požadovanou úroveň," konstatoval Petr Galatík.
Kategorie nejsou nijak věkově odlišeny. „Pokud jedou děti, musí mít sebou takzvaného vodiče, dospělou osobu, které jede trasu společně s nimi," vysvětlil majitel gruntu.
Čeští vytrvalostní jezdci patří, co se týče technických jezdeckých disciplín prý k světové špičce. „Dokonce už se i několikrát stalo, že šejkové z emirátů, kde je tento sport velmi oblíben, si nakoupili moravské koně. Což svědčí o úrovni jezdců i koní tady u nás," neskrýval nadšení Galatík.
Na první pohled se podle něj můžou zdát laikovi vytrvalostní koně malí a hubení. „Vytrvalci jsou jednoznačně drobnější, Jsou jako kost a kůže, Je to dané tím, že jsou hodně vyběhaní. V porovnání s drezurními koni jsou i o hodně menší, třeba i o dvacet centimetrů," netajil se pořadatel.
Samozřejmostí je vyhlášení nejlepších jezdců. Jezdci však měli zálusk na něco jiného. „Nejcennější je cena o Vítěze kondice, to je kůň, který měl nejlepší časy a byl na tom zároveň zdravotně nejlíp, dosáhl nejrychleji předepsané tepové frekvence," vysvětlil Petr Galatík.
Jediné závody svého druhu ve Zlínské oblasti tak nepřekazil ani vydatný déšť. O renomé závodů tak podle něj svědčí i startovní listina, která čítala padesát koní. „Na to, že je konec sezony, tak je účast jezdců naprosto perfektní," konstatoval s nadšením Galatík.
Jediné závody svého druhu
V Těšánkách mají však mnohem vyšší cíle. „Máme záměr na tento vytrvalostní sport chovat Moravského teplokrevníka, což je tradiční koňské plemeno z tohoto regionu," svěřil se Deníku Petr Galatík.
Rozpoluplnné pocity ze závodu měli i samotní jezdci. „Kdyby bylo sucho, je to nádherná trať. Hezky udělaná s velmi příjemnými úseky. Bohužel to počasí, tomu ale dalo zabrat a je to tak hodně rozbahněné a klouže to," svěřila se svými dojmy Kamila Abelová ze stáje JK ESSA HIPPO.
Autor: Vendula Pudelková
