Ještě dnes mají obě v paměti první povodňovou vlnu, která se obcí přehnala 14. června v podvečer. „Během pěti minut byl vylitý potok a my jsme jen utíkali, abychom něco stihli uklidit. V tu chvíli ale bylo tolik věcí, které jsme chtěli zachránit, že jsme nevěděli, co dřív,“ vzpomíná Lenka Pluhařová.

Utekla tedy alespoň s malou dcerkou před dům, kde se snažila zachytávat vše, co brala voda. „Musela se přehánět i prasata v chlívku, měli jsme všude vody po prsa,“ popisovala Pluhařová.

Miriam Smolkové se do domu dostalo menší množství vody, které dovnitř přiteklo kanálem v koupelně. „Ucpali jsme tedy dveře starými věcmi, takže do jiných místností prosáklo jen něco,“ přiblížila Smolková přílivovou vlnu, z níž se postižení lidé vzpamatovávali další týden.

Přibližně ve středu si všichni pomalu oddychli a těšili se, že si zase budou moci v klidu sednout k televizi a po náročném týdnu odpočívat. „Ve čtvrtek to ale přišlo znovu. Úplně ve stejnou dobu jako minulý týden začalo pršet. Tak jsme chodili kontrolovat potok a říkali si, že to bude dobré, že se v něm tentokrát voda udrží,“ popsala paní Miriam. „Z ničeho nic ale začaly po zahradě téct potůčky a pak se hladina prudce zvedla, takže jsme zase museli utéct,“ nastínila.

Brzy nato začala voda protékat také na sousední zahrady a přibližovala se k domům. „Protože jsme po minulém týdnu měli téměř všechny věci odnesené v horním patře, zvedli jsme do výšky jenom ledničky a posbírali boty. Navíc to tentokrát nebylo tak nepříjemné bláto, dalo se to dobře smýt vodou,“ poznamenala paní Lenka.

I tato přílivová vlna se však podepsala na konečných škodách, které se u všech postižených vyšplhají do dalších milionů. „Vůbec si to netroufám odhadnout, ale tchýni nezůstalo v přízemí vůbec nic. Zaplavilo jí to úplně všechno, takže jsme museli okopat zdi, strhat dřevěné obložení a teď budeme odstraňovat i parkety, které se vydouvají,“ posteskla si Pluhařová.

Neštěstí, které nyní všechny postižené naplňuje strachem, že se bude všechno opakovat, však zvedlo obrovskou vlnu solidarity. „Okamžitě nám přišli všichni sousedé pomáhat. Byli tady i lidé z různých organizací. Dokonce jeden pán od Zlína poslal naší starostce mail, že věnuje postiženým nábytek,“ uzavřely obyvatelky Zlobic.