A proč je dnes z Květné zahrady památka UNESCO vyhledávaná zahraničními turisty a z holešovské zámecké zahrady „pouze“ honosnější městský park?

Odpověď je prostá. Za vším hledej ženu. Konkrétně princeznu bavorskou, která popletla hlavu zdejšímu majiteli panství.

Poslední ránu pak zahradě zasadila bývalá politická garnitura v 60. letech minulého století.

Hvězdárna z čínského pavilonu

S holešovskou zámeckou zahradou to bylo jako na houpačce. Vždy se v jejím vzhledu odrazilo bohatství či chudoba majitelů panství.

Snad vrcholu rozvoje se zahrada dočkala za Františka z Rottalu kolem roku 1713.

„Byl moc bohatý a vlastnil obrovské panství, reprezentativní zámek,“ vypráví Karel Bartošek, amatérský holešovský historik.

A proto se František rozhodl povýšit i svou zahradu.

„Nechal vytvořit třetí rameno vodního kanálu. Vznikla soustava kanálů v podobě trojzubce. Zahrada tak disponuje až do dnešních dnů největší soustavou vodních kanálů v Evropě a možná i ve světě. Ve známých Versailleských zahradách jsou sice rozsáhlé izolované rybníky, ale propojené do jedné soustavy jsou unikátní a největší v Holešově,“ vyzvedává Karel Bartošek.

Zahradu začátkem 18. století zdobily krušpánky, nespočet soch, z nichž se dochovalo jen pár zlomků, zídky, střelnice, kuželna, pavilony. Poslední dochovaný je čínský pavilon, ze kterého je od 50. let minulého století hvězdárna. V zadní části zahrady pak byla i exotická zvířata jako například antilopy.

„O zahradu se starali dva zahradníci a 60 poddaných. Provoz byl velmi nákladný. Skvostný vzhled zahrady proto vydržel jen pět desetiletí, během kterých šlechta zchudla,“ postupuje ve vyprávění Karel Bartošek.

Jedno z ramen bylo dokonce zasypáno a v části zahrady se pěstovaly brambory. Ani tento stav naštěstí nevydržel dlouho a hned další majitel vrátil zahradě její krásu.

Místo zahrady šaty a zábava

Od deseti k pěti to pak se zahradou začalo jít definitivně za vlády předposledního hraběte z Vrbna.

„Hrabě se zamiloval do bavorské princezny. Ta si jej nakonec vzala, ale protože patřila do královské rodiny, vyžadovala jistý životní standard. Takže hrabě platil za šaty, hostiny, vyjížďky na koni a různé zábavy. Zadlužoval se. Kdyby mu zámek nezestátnili, stejně by o něj přišel,“ tvrdí Bartošek.

A znárodnění byl poslední hřebíček do rakve. Už tak zpustošenou zahradu se komunisté rozhodli dát do stavu, která bude na údržbu nejideálnější. Na historickou hodnotu se již příliš nehledělo.

„Pokud máme porovnávat s Květnou zahradou, největší rozdíl vidím v tom, kdo zahrady vlastnil. Arcibiskupové měli na udržování Květné zahrady peníze. V Holešově tomu tak vždy nebylo. A když přišlo znárodnění, Květná zahrada se nechala ve stavu, v jakém ji stát převzal, zatímco holešovská zámecká zahrada byla upravena,“ shrnuje Karel Bartošek.

I přesto stojí holešovská zámecká zahrada za návštěvu. Je totiž jen málo míst, kde lze najít světový unikát zastiňující i slavné francouzské zahrady lákající miliony návštěvníků ze všech koutů země.