„Je to soutěž jednotlivců skládající se z testu zaměřeného na ochranu přírody, testu spojeného s obecnou ekologií a poznávání přírodních, zoologických a botanických věcí,“ přiblížil akci její hlavní organizátor a tamní vyučující Lubomír Klátil s tím, že klání se zúčastnilo přes padesát žáků.

Mezi cenami pro nejlepší byl pohár pro absolutního vítěze, naučné knihy a mnoho dalších odměn. Pro spoustu zúčastněných bylo však důležitější něco jiného. Jak se stalo ve Štípě již zvykem, olympiádu doprovodilo i pojídání pokrmů z hmyzu. toho se zúčastnili i další žáci školy.

„Poprvé jsme to udělali jako zpestření a setkalo se to s velkou odezvou. Vznikla tak vlastně tradice a když se teď podívám na ty talíře, tak jsou úplně vyjedené,“ podotknul s úsměvem na školním dvoře pedagog a entomolog Klátil.

O výrobu těchto neobvyklých pokrmů se starají samotní zaměstnanci a žáci školy. Není to údajně nic složitého. „Připravili jsme například moučné červy na sladko v karamelu, kteří chutnají jako oříšky. Pak například cvrčky na česneku nebo sarančata na slano. Ta chutnají jako chipsy,“ popsala výrobu některých netradičních pokrmů učitelka Miroslava Sluštíková.

Dodala také, že první rok byli žáci zdrženliví, ale postupem času si na hmyzí dobroty zvykli. „Když viděli, že si dávají i učitelé, tak se pak nebáli,“ vysvětlila. To ostatně potvrdil i šesťák Ondra, který neměl s ochutnávkou nejmenší problémy.

„Je to bez problému. Chutná to dobře. Moji nejoblíbenější jsou mouční červi v karamelu,“ svěřil se Ondra Paciorek, který hmyz ochutnává již od prvního ročníku.

Na zeleninu vám kašlu, dejte mi brouka

Solené pražené sarančátko, moučný červík v karamelu nebo cvrček v čokoládě. Zvedá se vám při takovém pomyšlení žaludek? Tak to by úterní ochutnávka hmyzu ve Štípě nebyla nic pro vás.
Přijít mezi stovku žáků na tamní základní škole bez úmyslu zakousnout alespoň jeden kousek hmyzích dobrot by bylo minimálně zbabělé.
I malí caparti z prvního stupně se bez ostychu pouštěli do netradičního jídla. „Holky, pojďte si dát tohohle cvrčka. Fakt výborné,“ ozývalo se od mého pravoboku, zatímco na levé straně do sebe partička ­náctiletých házela červy.
Dalo by se říct, že v normálním světě je jezení hmyzu něco zvláštního, ale tady to ani náhodou neplatí. Tihle vycvičení pojídači by bez problému uspěli v castingu na Faktor strachu, kde soutěžící podobné nechutnosti pojídají každou chvíli, a ani by nemrkli.
Štípským dětem jedou víc hmyzí dobroty než klasické jídlo. Upřímně jsem se zasmál u odpovědi asi třináctiletého klučiny, který na učitelčino pobídnutí: „Dej si cvrčka na česneku,“ suše odvětil: „Česnek nejím,“ a s chutí se vrhnul na pražené saranče.
Když ke konci hostiny hostitelky zkoumaly talíře, nestačily se divit. „To jsou ale nezdvořáci. Vyjedli brouky a zeleninu tu nechali,“ rozčilovala se naoko jedna z nich. Tomu říkám apetit! Sarančata chutnala jako mírně přesolené brambůrky a cvrčky jsem v záplavě čokolády skoro nepoznal. Dobrou chuť!