Vlasta Čablová se celý svůj profesní život věnovala zahradám v kroměřížském okresu. Své řemeslo devětašedesátiletá zahradnice neopustila ani v důchodu, v současnosti totiž společně s dalšími místními aktivisty pracuje na obnově přílepského zámeckého parku. Proto také navrhla místní habr do ankety Strom roku 2019.

Málem přitom zůstala bez vyučení. „Pocházela jsem z vesnice a mí rodiče měli pozemky. Tehdy neexistovalo, aby děti rolníků šly studovat, takže jsem měla jít k motyce. S pomocí pana zástupce ředitele jsem se ale dostala na Střední zemědělskou školu ve Znojmě, která se tehdy otevírala,“ popisuje Vlasta Čablová, jak přišla ke svému vzdělání.

Po maturitě nastoupila v holešovském zámku.

„Přebírala jsem žezlo po starém zámeckém zahradníkovi. To byla chodící encyklopedie, o zámku věděl vše. Vyprávěl mi třeba, jak musel schovávat okurky, když šla kolem paní hraběnka, protože okurky se pěstovaly na hnoji, a to nesměla vidět,“ vzpomíná na své začátky v praxi zahradnice Čablová. Od zámeckého zahradníka se naučila poznávat staré odrůdy.

„V parku je šestnáct hektarů ovocných sadů, a já zrovna nastoupila v období sklizně. On mě naučil znát staré odrůdy podle vzhledu i podle chuti,“ popisuje.

Vlasta Čablová vystudovala při zaměstnání Zahrádkářskou akademii na vysoké škole v Lednici a poté se se stala mistrovou odborného výcviku na zemědělském učilišti.

„Děti z tehdejších prvních ročníků se ke mně stále hlásí, protože na praxi, kterou jsem jim zařídila, se toho naučili opravdu hodně. Nestačí chodit do zelinářství, zahradník musí znát minimálně deset profesních oddělení. Proto mi vadí přístup, že zahradníci jsou póvl, protože to není pravda. Když se podíváte na nádherné zahrady, které u nás i ve světě jsou, tak je vidět, že zahradnická práce je skutečné umění,“ zdůrazňuje Vlasta Čablová.

Společně s manželem se také starala o zámecký park ve Vráži u Písku, který převzali v dezolátní stavu a na který je obzvlášť hrdá.

„Manžel není povoláním zahradník, ale přizpůsobil se mi a dělal údržbářské práce. Já jsem tam tehdy přes týden chodila s hráběmi, rýčem a motykou, ale v sobotu a v neděli jsem chodila s růžemi, protože jsem aranžovala výzdobu v pokojích cizinců. Proto říkám, že bych měla mít ve znaku hrábě a růže,“ vzpomíná s úsměvem na léta strávená ve Vráži

U aranžování zůstala dodnes.

„To je nejkrásnější práce ze zahradničiny, kterou si teď přes důchod užívám. Pravidelně jezdíme s kamarády aranžovat květiny na výstavy,“ říká Vlasta Čablová.

Kromě aranžování věnuje svůj volný čas zámeckému parku v Přílepech, který se snaží obnovit podobně, jako se jí to povedlo ve Vráži. Parku se věnuje už šest let společně s dalšími nadšenci a místními dobrovolníky. V poslední době se jim podařilo získat dotace, které jsou pro údržbu zahrady nutné.

„Jenom ořez několika starých stromů může přijít na osmdesát tisíc korun, protože to musí provést odborník. Do budoucna taky plánujeme obnovit cestičky a vybudovat posezení kolem lípy a jezírka,“ prozrazuje Vlasta Čablová.