Krajský úřad si nechal zpracovat studii, kde by bylo její fungování nejvhodnější. Areál Krajské nemocnice Tomáše Bati (KNTB) považují společně se složkami integrovaného záchranného systému za nejlepší.

Záchytná stanice sídlila desítky let v prostorách Psychiatrické léčebny v Kroměříži. Tamní vedení bylo ale proti jejímu dalšímu fungování v areálu. Zlínský kraj má však podobně jako ostatní regiony už pět let ze zákona dané, že je povinen provoz takého zařízení zabezpečit. Protialkoholní stanici s kapacitou čtyř lůžek proto od té doby provozuje Kroměřížská nemocnice, ale v provizorních a dočasných podmínkách.

Po několika letech hledání nejvhodnějšího řešení si nechal Zlínský kraj v posledních měsících zpracovat studii, která prověřuje případné umístění protialkoholní stanice v areálu nemocnic v Kroměříži, Vsetíně, Zlíně a Uherském Hradišti.

„Důraz byl kladen na situování zařízení odděleně od zdravotnických provozů, ale zároveň dostupně pro lékařský personál. Smyslem studie bylo také posouzení umístění zařízení s ohledem na lepší dopravní dostupnost v rámci celého kraje. Podle studie je nejlepším řešením areál Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně,“ sdělil statutární náměstek hejtmana Zlínského kraje Libor Lukáš.

Poznamenal, že vedení KNTB prý má několik tipů, kde by mohla záchytná stanice sídlit. Ty prý prověří odbor investic krajského úřadu a vypracuje studii, která nastíní možné technické i finanční řešení.

Jaké konkrétní tipy má KNTB na mysli, případně, kam by bylo přemístění protialkoholní stanice nejvhodnější a jak časově náročné, nedokázala v úterý 20. října mluvčí zlínské nemocnice Karla Havlíková sdělit. „Vedení nemocnice dnes bohužel není přítomné, informace tedy budu moci poskytnout nejdříve zítra,“ uvedla včera Havlíková.

Kroměřížská nemocnice zatím vyčkává, jak se krajský úřad rozhodne. „Prozatím se jedná o návrh,“ podotkla mluvčí Veronika Klímová.

Poznamenala, že záchytnou stanici využilo v loňském roce 269 osob. Letos do konce září 361. Za pobyt každého z nich musí zaplatit krajský úřad kolem dvanácti tisíc korun, které pak vymáhá na dotyčnm člověku. Pouze asi třicet procent klientů ale uvedenou taxu zaplatí. „Převážně se jedná o sociálně slabé a nepřizpůsobivé skupiny obyvatel, kteří částku neuhradí, tudíž je hrazena z rozpočtu kraje,“ poznamenal statutární náměstek Lukáš.