Povolaný pátrací tým se sešel hned ráno na parkovišti u skiareálu Troják, kde se rozdělil do několika skupin, které od devíti hodin pročesávaly lesy Hostýnských vrchů.

Pátrání v okolí Trojáku, Tesáku a Rajnochovic se včera zúčastnili policisté z obvodního oddělení v Bystřici pod Hostýnem ve spolupráci s Pohotovostním 
a eskortním oddělením Zlínského kraje. Pomoci přijeli také členové oddělení služební kynologie 
ze Zlína a studenti policejní školy z Holešova. Součinnost poskytly i společnost Gina zastupující Evropskou kosmickou agenturu, jež se soustřeďuje na technické zabezpečení k lokalizaci pracovníků v terénu, skiareál Troják a Rescue team Hostýnských vrchů.

S pátrací skupinou číslo pět sedám na Trojáku do dodávky a řidič nás odváží na nedaleký Tesák. V pětičlenném složení pak vyrážíme vzhůru do lesů. Čeká nás trasa z Tesáku na Rosošné. Jak po chvíli zjišťuji, dostali jsme k prohledání nejdelší trasu: moji kolegové ji odhadují na šest kilometrů.

Hned po prvních několika set metrech navíc nabíráme špatný směr. Ušli jsme ale naštěstí jen pár metrů, vedoucí skupiny vytahuje mapu a snažíme se zorientovat. Určení nového směru nechávám na chlapech a tiše doufám, že zdárně dorazíme do cíle.

„Jdeme správně," ozývá se za chvíli. Orientujeme se podle červené značky, která nás pak navádí až do konce.

V lesích se drží sníh a cesty jsou místy dost kluzké. Na zledovatělém sněhu se mi několikrát podařilo uklouznout, ale nejsem jsem sama. Všem se nám ovšem naštěstí podařilo krkolomné kroky ustát.

Pro mé dočasné kolegy není pátrací akce nic výjimečného: zažili ji už i naostro a také podobných cvičení mají do roka několik. Já sama si připadám jako na trochu nebezpečné procházce.

Terén s námi zdolává také psovod. Zvíře nechává běhat volně bez vodítka, ale rok a půl mladý pes, vlastně ještě štěně, se občas zapomněl a rozběhl se do lesa za pachem srnčí: nedalo se tedy jinak a musel na vodítko.

Psovoda táhl dopředu a měl energie na rozdávání, zatímco mně mezitím už nohy začínají trochu těžknout.

Trasa, kterou jsme měli za úkol prohledat, není příliš náročná. Občas nám cestu zkřížil kmen stromu a komplikace dělal led, ale v podstatě se jde dobře. Nefouká navíc ani vítr a zima také není dramatická: počasí takřka ideální.

Zhruba po dvou hodinách hledání dorážíme do cíle, kterým je rozcestí Rosošné. K mému mírnému zklamání se naší skupině ani jednoho z pohřešovaných nepodařilo najít, v lese však samozřejmě nezůstali: byli ukryti na trase jiných pátracích skupin.

Prvního z pohřešovaných našli krátce po půl jedenácté, figuranta v roli ztraceného diabetika pak policisté vypátrali deset minut před půl dvanáctou.