Pátrání po zbloudilých běžkařích, sundávání paraglidistů ze stromů, hledání meditující ženy ztracené v lese po vypití odvaru z liány. To jsou jen střípky běžné pracovní náplně pětačtyřicetiletého zaměstnance Horské služby (HS) Josefa Slováka, který již devátým rokem slouží v Beskydech na stanici Soláň.

První přednášku o poslání Horské služby absolvoval už jako šestiletý chlapec. Zaujala ho natolik, že kariéra horského záchranáře byla jasnou volbou. Dětský sen si nakonec splnil, ale cesta k jeho naplnění nebyla snadná.

Bylo vždy vaším snem pracovat jako horský záchranář?

Měl jsem to štěstí, že mě rodiče už jako malého kluka často brávali na hory. V podstatě každou dovolenou jsme trávili převážně v Tatrách. Když mi bylo šest let, na jedné z dovolených jsem absolvoval přednášku Horské služby. Zaujala mě natolik, že od té doby jsem měl ve svém budoucím povolání jasno. Jako dítě jsem závodně lyžoval a lezl po skalách. Průpravu jsem tedy měl dobrou.

Pracovní pohovor a dobrá fyzička pro získání místa u Horské služby zřejmě nestačí. Co všechno musí uchazeč o profesionální dráhu horského záchranáře umět?

Podmínky pro přijetí nejsou úplně snadné a absolvování pracovního pohovoru a dobrá fyzička skutečně nestačí. Je to běh na dlouhou trať. Zájemce se nejdříve stane tzv. čekatelem. Poté, co si práci osahá a splní fyzické testy, jako například uběhnout 12 km v terénu v limitu 53 minut, zimní prověrku na skialpech, test ze zdravovědy, horolezectví či topografie, stane se dobrovolným členem. Zaměstnancem se může stát až po získání praxe a hlavně po uvolnění místa v daném okrsku. Volných míst ale není mnoho. Já jsem nastoupil po kolegovi, který odešel do důchodu.

Lyžaři začali více používat ochranné helmy a páteřní pásy, je tedy méně úrazů?

Pravdou je, že lyžaři jsou dnes více zodpovědní a pořizují si ochranné přilby i páteřní pásy. Na druhou stranu od té doby, co se začalo jezdit na carvingových lyžích, které jsou podstatně rychlejší, počet úrazů vzrostl. Lyžaři jednoznačně vedou v poraněních nohou, snowboardisté jsou zase specialisté na horní končetiny. Horská služba v Beskydech během roku průměrně ošetří až 700 zranění. Pamatuji si rekordních 17 zásahů týden.

Kromě ošetřování lyžařů v zimě často pátráme po ztracených běžkařích. Kvůli počasí a množství sněhu bývá někdy problém se dostat do nepřístupných oblastí. Ve vybavení nám tedy nechybí ani motorová pila. Občas se k raněnému musíme doslova prořezat.

V zimním období máme v Beskydech zajištěn nonstop provoz ze všech stanic., a to Pustevny, Soláň, Kohútka. Navíc posilujeme služby v areálech Bílá a Kyčerka, kde bývá velký počet lyžařů. Při této činnosti nám velmi pomáhají dobrovolní členové HS.

Co dělá Horská služba v letních měsících?

Mohlo by se zdát, že v létě máme pohodu a méně práce. Ale ani v tomto období se rozhodně nenudíme. Hodně nás zaměstnávají cyklisté a koloběžkáři, ale ani paraglidisté nezůstávají pozadu. Tento sport je v Beskydech čím dál populárnější. Paraglidisté často nechtěně přistanou na stromě. Pomocí stupaček k nim pak musíme vylézt, zajistit je a spustit dolů. Někteří se po dosednutí na zem rozčilují, že jsme nesundali i jejich drahý padák, což ale nemáme v popisu práce. Na to si musí zavolat speciální firmu.

Usnadňují vám mobily a různé aplikace práci při pátracích akcích?

Díky těmto technickým vymoženostem pátracích akcí výrazně ubylo. Pokud tedy dotyčný má mobil u sebe, nabité baterky a data. Díky aplikaci „Záchranka“ dokážeme turistu pomocí GPS souřadnic rychle najít. Lidem, kteří raněného ošetřují, můžeme zase v případě potřeby po telefonu radit, jak správně provést první pomoc. Původní aplikace „Horská služba“ nyní zaniká a zcela ji nahradí aplikace „Záchranka“. Ta funguje i ve slovenských horách. Všem turistům doporučuji tuto aplikaci používat.

Které případy vám za roky praxe nejvíce utkvěly v paměti? Kdy jste si doopravdy řekl, tak teď šlo o život…

Zrovna minulý týden jsme pátrali po skupince mladých běžkařů, kterým instruktorka připravila „Survival day“, tedy den přežití v přírodě. Všem vzala telefony, aby orientaci v terénu neměli příliš jednoduchou. Skupina se navíc vydala do velmi těžkého terénu v oblasti Čertův Mlýn. Samozřejmě se ztratila a v hlubokém sněhu navíc všem rychle došly síly.

Naštěstí je už po setmění objevil skialpinista, který se vracel z výletu a zavolal nás. Skupinka byla sice vyčerpaná a podchlazená, ale naštěstí v pořádku. Den přežití si asi budou ještě dlouho pamatovat. Nedávno jsme také hledali běžkaře, který přecházel z Pulčínských skal do Zděchova.

Po několika hodinách nočního pátrání jsme ho našli sedět podnapilého v potoku. Už byl tak promrzlý a ztuhlý, že jsme ho museli transportovat v pozici vsedě. Nebylo možné ho položit na nosítka. Tento pán naštěstí také přežil.

Máte i nějaký zajímavý letní zážitek?

Další zajímavý výjezd jsme s kolegy měli v létě v prostoru Kněhyně. Uprostřed lesů jsme hledali meditující ženu. Nebylo snadné ji najít. Vůbec totiž netušila, kde se nachází. Jen věděla, že je někde v lese. Naštěstí měla u sebe mobilní telefon, díky němuž jsme s ní komunikovali. Pouštěli jsme jí nahlas sirény a ona nás navigovala, odkud slyší jejich zvuk. Když jsme ji konečně našli, zjistili jsme, že meditovala po požití odvaru z liány od indiánů z Peru. Nemohli jsme ji probrat a vrátit do reality. Stále si myslela, že je na onom světě.

Jde skloubit rodinný život a časově náročnou práci na horách?

Ačkoliv je práce u Horské služby hodně časově i fyzicky náročná, nikdy jsem nelitoval, že jsem se pro ni rozhodl. Pokud máte vztah k horám a tolerantní manželku, není co řešit.

LUCIE TRUBELÍKOVÁ