Hana Bergmannová Klímová je autorkou knihy Dobrodružství pana Wellingtona s podtitulem O klucích, letadlech a letcích RAF.

Tomáš Lom je jedním z oněch letců, kteří chránili vzdušný prostor pod „značkou“ královského letectva. Společně s Hankou zavítali do Kroměříže na pozvání učitele zdejšího gymnázia Evžena Petříka. Na gymnáziu měli tři besedy se studenty, s maturanty pak dokonce v angličtině.

O den později se oba objevili na Dni uniformovaných sborů na kroměřížském letišti. Zde je Deník vyzpovídal, když se ve stanu schovávali před prudkým deštěm.

Den uniformovaných sborů 2019 v Kroměříži.
Kroměříž zaplavily uniformy. Podívejte se

LOM: SPOJENCI NÁS HODILI PŘES PALUBU

Tomáš Lom se narodil v roce 1924 do rodiny očního lékaře Arnolda Löwensteina a jeho ženy Elfriedy Brillové. S nástupem německého nacismu hrozilo židovské rodině Löwensteinových smrtelné nebezpečí. Jeho otec proto poslal čtrnáctiletého Toma těsně před začátkem války do Anglie. Tomova maminka zemřela, když byl Tomovi pouze rok.
Do Anglie se za ním tedy vypravil už jen otec a starší bratr.

„Měl jsem v březnu 1939, kdy nás obsadili Němci a vznikl Protektorát Čechy a Morava, pocit, že nás Spojenci hodili přes palubu,“ vzpomíná 95letý Tomáš Lom. „Jestli jsme se měli tehdy bránit? To už v tu chvíli nebylo absolutně možné,“ vzpomíná bývalý letec.

Původně se prý počítalo s tím, že Francie a Anglie vypoví Německu válku, jakmile budou československé hranice ohroženy útokem.

„Jenže o hranice jsme přišli už v roce 1938 v tichosti po politické konferenci v Mnichově. Začít se vojensky bránit by byla blbost. Ale já jsem si začal uvědomovat, že válka proti Německu je i moje věc. Hned, jak mi bylo osmnáct, jsem narukoval jsem do britské armády. Výcvik na radiotelegrafistu a palubního střelce jsem dokončil na sklonku roku 1944 a byl jsem přidělen ke 311. československé bombardovací peruti RAF,“ vypráví Tomáš Lom s tím, že ta už v té době patřila k pobřežnímu letectvu.

„S německými stíhačkami jsme už tak v podstatě nepřicházeli do styku. Hlídkovali jsme nad Atlantikem, hledali německé parníky a ponorky. Nejtěžší boje při nichž umíralo velké množství našich letců jsem už naštěstí nezažil,“ říká pamětník.

Tomáš Lom dále vypráví, že žádné hlubší přátelství s piloty v peruti nenavázal. Jednak ho často přesouvali z jedné základny na druhou, a pak vyšší šarže s posádkou prakticky nepřicházeli do kontaktu.

„Jedli zvlášť a bydleli zvlášť,“ vysvětluje. Jediného opravdového kamaráda získal u výcvikové jednotky na Bahamách. Ten však po válce odjel do Ameriky a už se nikdy neviděli.

Kroměříž obnovuje kamerový systém.
V Kroměříži přibudou nové kamery, nasnímají i pěší lávku přes Moravu

ŽÍT V ANGLII? NE

Když skončila válka, anglický král nabídl všem, kdo za něj bojovali, že mohou získat britské občanství. Tom se ale rozhodl, že pojede zpět do Československa. Jednak se na ostrovech jako cizinec necítil dobře, a také mu vadily velké sociální rozdíly mezi chudými a bohatými. Po návratu vystoupil z armády a věnoval se studiu matematiky a fyziky na universitě v Praze.

Do kokpitu letadla se rád vracel. „Párkrát jsem si zapilotoval v kluzáku ve studentském aeroklubu,“ uvádí.

Stejně jako ostatní letci, kteří bojovali na západ od hranic tehdejšího východního bloku, byl i Tomáš Lom sledován Státní bezpečností. Soudruzi ale brzy pochopili, že ho nezlomí a přestali se o něj zajímat.

Nyní je Lomovi 95 let. Jaký je jeho recept na dlouhověkost?

„To je psáno ve hvězdách. Já osobně jsem vždy sportoval,“ usmívá se bývalý letec, který běžel Jizerskou padesátku v době, kdy mu bylo skoro 60 let. Dnes už má problém s chůzí a pomáhá si berlemi, stisk ruky má však pořád pevný. Hana Bergmannová Klímová o něm říká, že je optimista s pozitivní myslí. „Nikdy si na nic nestěžuje, nikdy nefňuká.“ popisuje Tomáše Loma Bergmannová Klímová.

Právě seznámení s ní Tomáši Lomovi vlilo novou krev do žil. „Už jsem myslel, že jsem všude byl, všechno znám. Ani jsem neměl chuť vstávat z postele. A najednou přišla pěkná ženská a povídá: Pojedeme do Brna a pojedeme tamhle a pak tamhle,“ říká, zatímco podepisuje zástupu dětí a dospělých fotky se svou podobiznou.

Poslední rozloučení se zpěvákem Karlem Gottem v pražském paláci Žofín.
Standa Hložek: Na Karlův pohled nikdy nezapomenu

LETADLO WELLINGTON VYPRÁVÍ

„Jezdíme s Tomem a mojí knížkou o panu Wellingtonovi na přednášky převážně do škol. Děti Toma mají rády, on to s nimi umí. Ale už jsme měli i besedu jen pro dospělé. Má ohromný smysl pro legraci a charisma. Každý si ho hned oblíbí“, chválí Tomáše Loma Hana Bergmannová Klímová, která napsala knihu, co potěší nejen děti, ale i dospělé. Text navíc doplnila svými krásnými ilustracemi.

Vznikla kouzelná kniha “Dobrodružství pana Wellingtona“o válečném letadle Wellington, které vypráví souputníkům v hangáru své zážitky z války.

„Jedná se o fikci na pozadí reality, ale použila jsem i skutečné příběhy některých československých letců ve službách RAF. Chtěla jsem, aby se děti dozvěděly, že jsme měli hrdiny. Statečné muže i ženy, kteří bojovali a nasazovali svoje životy pro naší svobodu. Vytvořila jsem knížku pro dospělé, aby ji mohli číst dětem,“ přiblížila autorka s tím, že s letcem se seznámila až díky této knize.

„Letecký badatel Pavel Vančata mě upozornil, žev okolí mého domova bydlí jeden z našich posledních tří žijících letců RAF. Nevěděla jsem ale jeho adresu. Tak jsem jednou zastavila v ulici jednoho starého pána, v domnění, že by mi mohl poradit. Zeptala jsem se, zda nezná nějakého pana Loma, který za války létal v RAF. Skoro neslyšel, ale když pochopil, na co se ptám, rozzářil se a zvolal: No to jsem přeci já,“ vzpomíná na první setkání spisovatelka.

„Představte si, že celý život bydlí pár metrů ode mne a já jsem o něm neměla tušení,“ směje se.

Dala mu jednoho „pana Welingtona“. Knížku si letec hned oblíbil a začal se spisovatelkou jezdit na besedy po Česku.

„Ale byli jsme spolui na Slovensku a také v Anglii na srazu RAF. Naše společná dobrodružství jsem sepsalaa doplnila fotkami z Tomova života. V listopadu vyjde Dobrodružství pana Wellingtona rozšířené o tuto kapitolu,“ prozradila Hana Bergmannová Klímová.