Jednoznačně a bez jakýchkoliv skrupulí tak smetá ze stolu někdejší předsudek, že v kuchyni by měla vládnout žena a sporák představuje pro muže hrozbu. Toto tvrzení už koneckonců v Česku neplatí celou řadu let.

Například šéf kvasické radnice se ani nestydí za to, že osobně vlastní pět až šest kuchařských knih.

„Jsou zaměřené na zvěřinu, ryby a houby, protože miluji rybaření a myslivost. Rád si v tomto směru udělám ze svých úlovků specialitu, připravím ji třeba i pro celou rodinu a kamarády,“ říká Musil.

Nasměrovat jeho kroky k plotně a sbírat tak zkušenosti mezi kastroly a pánvičkami ho přiměl pobyt na montáži v Moskvě v letech 1979 až 1980. „Měl jsem celý byt pro sebe, neměl mi kdo vařit,“ vysvětluje Musil.

Na stavbách, kde se řadu let po dovršení plnoletosti pohyboval, se naučil kuchařskému umu i nynější kroměřížský místostarosta a senátor Miloš Malý. „Nic jiného mi nezbývalo, nikdo jiný za mě nenavařil,“ podotýká Malý a prozrazuje svou tehdejší nejčastější a nejoblíbenější stravu. „Vynikající byla směs z klobás, to se dá jíst čtyřiadvacet hodin denně a klidně i celý měsíc,“ vysvětlil Malý.

Svou někdejší oblíbenou pochoutku prý i nyní občas připraví manželce. „Ocenila především pikantnost,“ smál se senátor. V poslední době však už příliš nevaří, přes týden se stravuje ve městě, o víkendu plotnu okupuje manželka. „Vaření není výsada žen, ale pravda je taková, že to umí opravdu hodně dobře. Dokážou spoustu činností, které my ne,“ dodal Malý.

Zdeněk Kříž, správce kroměřížského koupaliště Bajda, zase připomíná staré přísloví: Nouze naučila Dalibora housti. „Vařím celý život, moje manželka pracovávala na směny, takže na mě kuchaření vycházelo. Dětem to stejně více chutnalo ode mě,“ přiznává Kříž. Hrdý je především na to, že zvládne i nikterak jednoduchou svíčkovou.

Přípravu celé řady jídel má pod palcem i předseda představenstva společnosti Vodovody a kanalizace Kroměříž (VaK) Ladislav Lejsal. „Vařit musím pro celou rodinu, stejně tak žehlit a uklízet. Moje žena je po mozkové mrtvici,“ vysvětluje smutně Lejsal. O to více si prý ale váží všech žen. „Nemají to jednoduché, když se musí starat o rodinu. Sotva přijdou z práce, čeká je druhá šichta,“ podotkl.

Mezi muži z regionu se ale přece jen najdou i tací, kteří zhotovování pokrmů vůbec neholdují. Například Zdeněk Knedla, známý jako valašský silák Železný Zekon, přiznává, že umí uvařit čaj či vaječinu s klobásou a anglickou. „Kdybych byl sám, hlady bych neumřel. Než vařit, raději zajdu do dobré hospůdky,“ říká Knedla.

Dobroty mu prý vaří jeho přítelkyně. „Baví ji to, vaří velice dobře. Prioritou jsou pro ni večeře u svíček, s vínem a hudbou. Když vám výtečné jídlo předloží usměvavá přítelkyně a k tomu krásně oděná, je to už kulturní záležitost,“ rozplývá se bystřický silák. „Ta má svede uvařit dvě jídla, a ještě upeče buchtu. Jak to stíhá, to tedy nevím,“ doplnil s úsměvem Knedla.

Práce mu ale cizí není. „Rád umývám okna, věším záclony a operu i v pračce,“ pochlubil se. Vaření plně přenechává své manželce i ředitel kroměřížské Základní školy Oskol Oldřich Gejda.

„To je bohužel má slabší stránka, moc se za plotnu nehrnu. Když ale byla manželka nemocná, svedl jsem udělat řízky,“ konstatoval Gejda. Stát za plotnou podle něj není jen výsadou žen. „Mnozí muži vaří rádi a dobře,“ uzavírá ředitel.