„Během posledních let vybudoval Jiří Vodák velmi specializované odborné pracoviště, kde rovněž provedl modernizaci zázemí. Podílí se na koncepci výchovně-léčebné péče a spolupracuje s odborníky v dané oblasti. Taktéž pořádá pro děti z náhradní rodinné výchovy republikové soutěže. Aktivně se podílí na změnách v péči o ohrožené děti,“ tak zní oficiální komentář MŠMT k udělené medaili.

Týmový úspěch

O svém ocenění se Jiří Vodák dozvěděl při návratu z dovolené. „Viděl jsem doma obálku z ministerstva. V první chvíli jsem se samozřejmě lekl. Čekal jsem, že se něco stalo, nebo že přijede kontrola,“ směje se Vodák. Když však obálku otevřel, byl mile překvapen.

Hned ale dodává, že za celým úspěchem stojí hlavně tým okolo něj. „Je tady přibližně padesát lidí a všichni na tom mají zásluhu. To jsem taky řekl panu ministrovi. Je to ocenění pro nás všechny. Od učitelů, vychovatelů, asistentů, uklízeček až po administrativní pracovníky,“ upozorňuje ředitel.

Překvapením bylo, když zjistil, kdo navrhl jeho ocenění. „Když jsem se o tom všem dozvěděl, začal jsem pátrat, odkud vítr vane. Neměl jsem totiž ani potuchu. O to víc mě překvapilo, že podnět šel zevnitř. Navrhli mě moji kolegové,“ dodává Vodák.

Ředitelem v devětadvaceti

Jedny z prvních pracovních zkušenosti sbíral Vodák ve výchovném ústavě ve Chvalčově, kam nastoupil v roce 1992. „Tehdejší ředitel pan Vymětal mě v roce 1999 poslal, abych si sem do Bystřice šel zkusit konkurz na ředitele. On totiž měl jít o několik let později do důchodu, tak abych věděl, jak podobný konkurz probíhá,“ začíná vyprávět.

„Bylo nás tehdy asi čtyři nebo pět uchazečů. A protože jsem šel jen na zkoušku, byl jsem vnitřně klidnější. Nakonec to dopadlo takhle,“ usmívá se Vodák.

Ředitelem se tak stal už v devětadvaceti letech. „V těžkých začátcích mi hodně pomohl pan Karafiát. Byl pro mne pevným bodem, na který jsem se mohl spolehnout. Velkou oporu jsem měl a stále mám také v rodině,“ připomíná.

Lepší podmínky

Za doby jeho ředitelování prošel domov modernizací. „Dříve měli chlapci skříně na chodbě a neměli ani žádné soukromí. Nejbližším úkolem bylo tohle změnit. V roce 2002 se mi podařilo dostat k dotaci a udělat první etapu. Opravovala se první budova, jejíž historie sahá až do roku 1908. Byl to tady původně sirotčinec, legionářský domov, výchovný ústav a následně dětský domov se školou,“ vyjmenovává Vodák.

Postupně byla přistavěna další budova a navýšena kapacita. V současnosti je v Dětském domově v Bystřici pod Hostýnem čtyřicet chlapců. „Jsme dětský domov se základní školou. Chlapci, které tady máme, nejsou kvůli výchovným problémům schopni chodit do běžné základní školy. Jsou to děti od druhé třídy až po devátou,“ upřesňuje ředitel.

Ranní nápady

Dětem se snaží společně s kolegy připravit nejrůznější aktivity. Od roku 1999 zorganizovali na Tesáku a na Rusavě už šest celostátních zimních olympiád pro děti z dětských domovů a výchovných ústavů.

„V tomhle mi pomohl pan Zicháček, který byl velkou studnicí vědomostí a zkušeností. Já se od něj společně s naším tělocvikářem učil. Rok jsme vždy chystali propozice, ceny, ubytování, stravování, sponzory a v neposlední řadě během samotné olympiády i tratě. Mělo to velký úspěch a vždy to byl ze strany kolegů profesionální výkon,“ vyzdvihuje Vodák.

Stále však přemýšlí, co zlepšit. „Většinou mě věci napadají ráno. Prostě se probudím a mám to v hlavě. Proto mám na nočním stolku připravený papír s tužkou a všechny myšlenky pečlivě zaznamenávám. Potom je buď rozvinu, nebo skončí v propadlišti dějin,“ uzavírá s úsměvem oceněný ředitel.