Ve své první knížce se jinak čtyřiačtyřicetiletý manažer kontejnerářské firmy z Uherskohradišťska ve vzpomínkách do těchto již neexistujících míst vrací a vypráví tak čtenářům příběhy, které se v nich už nikdy nemohou odehrát.

Psaním se neživíte. Jak vás napadlo vydat knihu?

Napsat knihu jsem chtěl už dávno. První slova, věty a odstavce však začaly vznikat až někdy v říjnu minulého roku, kdy přišel podzim, skončily práce kolem domu, a bylo dostatek času se po večerech a víkendech tomuto koníčku věnovat. Knihu jsem dokončil letos v červnu.

Bavilo vás psaní odjakživa?

Odjakživa jsem byl pisatelsky zdatný. Se psaním jsem pomáhal i svým spolužákům. Od roku 2004 píšu recenze na náš web pajzly.cz.

Podle čeho jste vybíral téma knihy?

O tématu jsem měl díky webu jasno už dlouho dopředu. Píšeme tam stovky plnohodnotných recenzí na pohostinství po celém Česku. Napadlo mě se proto zaměřit na ty, kteří preferují spíše tištěné publikace.

Chtěl jste take cílit na podhostýnsko?

Jsem rodák z Bystřice pod Hostýnem, kde jsem většinu života také žil. Byť aktuálně bydlím u Luhačovic, v Bystřici mám stále rodinu a přátele, za kterými jezdím. Nikdy jsem neztratil s místními podniky kontakt.

O čem je kniha Zaniklé příběhy podhostýnských pohostinství?

Čtenářům předkládám skutečné příběhy, které se již nikdy nebudou, a ani nemohou opakovat. Jde o příběhy hospůdek, restaurací, občerstvení, stánků, bufetů a podobných zařízení, které jsou z podhostýnska, v minulosti byly ohodnoceny na Pajzly.cz a už nejsou v provozu. Jsou tam ale i výjimky, kdy dané zařízení sice ještě funguje, avšak buďto už pod jiným názvem, anebo pod jiným provozovatelem, kvůli čemuž se občerstvovna opravdu zcela změnila.

Proč jste si vybral zrovna nefungující podniky?

Odjakživa mě fascinovala a dojímala opuštěná, zničená, zdevastovaná či jinak vybydlená místa, která jsem dříve v plném provozu navštívil. Mezi mé záliby patří také sledování a sbírání střípků, zážitků a příběhů v pohostinské oblasti, takže se obojí spojilo v jedno.

Když jste se vracel do těchto míst, bylo zde něco, co vás opravdu překvapilo či dojalo?

Hodně mě zaskočilo, v jakém katastrofálním stavu se nachází venkovní posezení U Michala na Tesáku. Naopak mě mile překvapilo, že při focení Kramářské boudy pod Vodní kaplí na Hostýně jsem na dveřích našel lístek s nabídkou na prodej nebo pronájem. Potěšilo mě, že je stále šance, že by mohlo místo někdy obživnout.

Kde jste sháněl informace o neexistujících místech?

Vše jsem zjišťoval vždy osobně, podnikl jsem stovky výletů. Příběhy k jednotlivým zařízením jsem pak psal ze svých vzpomínek nebo z recenzí z našeho webu. Má vyprávění v knize jsou okořeněna právě o výňatky z těchto historických hodnocení.

Jak může člověk, co není spisovatel, napsat knihu?

Hlavní je mít spoustu nápadů a umět je přepsat na papír. Pokud ale jedno z toho chybí, tak pak knihu nikdy nenapíše. Já ani s jedním naštěstí problém neměl. Na díle jsem pracoval sám, pár fotek mi poskytli kamarádi. Pak už stačí s materiálem jen zajet do tiskárny.

Plánujete se dál věnovat psaní?

Mám své zaměstnání, neplánuji být spisovatel. Chtěl bych dál mapovat podhostýnská občerstvení, jejich uzavírání, znovuotevření či jiné změny. Koronavirus zapříčiňuje opravdu turbulentní změny, takže už teď mám další dva příběhy nově uzavřených hospůdek. Jinému tématu se věnovat nechci, naopak bych chtěl pracovat na rozšíření nynějšího vydání.