V současnosti si Jana Knapková z Kroměříže užívá důchod. Chodí však ještě „brigádničit“.

„Šestkrát sedmkrát do měsíce jsem za kasou v Expozici Karla Kryla v Kroměříži,“ říká žena, která velkou část svého života věnovala pořádání kulturních akcí pro kroměřížskou veřejnost a hrávala v kapele Sirotci. Hudební uskupení Sirotci tvořila Jana Knapková, její manžel a Milan Polišenský z Velkých Těšan.

„S manželem jsme se seznámili v 75. roce. Jezdili jsme na čundry a to už bylo jen krok k založení kapely,“ vzpomíná Jana Knapková.

Sirotci po ruském prezidentovi

Název kapely se doslova nabízel, protože každý z trojčlenného hudebního uskupení přišel o jednoho z rodičů.

„Na okresním kulturním středisku proti tomu byly velké výhrady. Prý byl název moc pesimistický. Manžel to tehdy zdůvodnil tím, že pozůstalí po Janu Husovi si také říkali sirotci. Nějak to tedy prošlo,“ usmívá se Knapková. A nakonec díky pojmenování Sirotci zažili i několik úsměvných okamžiků.

„Byli jsme občas jako amatérská kapela vysíláni někam zahrát. A jednou jsme měli vystupovat v Nitře. Shoda náhod tomu chtěla, že ten den zemřel ruský prezident. Pořadatelé už akci nechtěli rušit, proto se na začátku držela minuta ticha a pak moderátor večera ohlásil: A teď nám zahrají Sirotci,“ vzpomíná Jana Knapková. Ne vždy bylo Janě Knapkové do smíchu.

„Jsem ze silně věřící rodiny a hrávala jsem s křížkem na krku. Jednou to někdo vyfotil a dal na nástěnku. Bylo mi pak důrazně naznačeno, že by bylo lepší, kdybych hrála bez něj,“ říká Jana Knapková.

Žádný scénář, holá improvizace

Nepříjemné situace zažila také v práci. Dnes se mohou některé zdát jako humorné. Ve své době tomu tak zdaleka nebylo. „Všechny texty a scénáře musel zkontrolovat kulturní tajemník,“ přibližuje tehdejší atmosféru v kultuře Jana Knapková.

„Jednou k nám měl přijet Bolek Polívka se svým divadelním představením Šašek a královna. Jako vždy, i tentokrát chtěli vidět scénář. Řekla jsem o tom Bolkovi. Jen se rozesmál a poznamenal: K tomu žádný scénář neexistuje, už dva roky improvizujeme,“ vzpomíná.

Nakonec představení prošlo a dokonce se hrály dvě reprízy. Z toho jedna v zámeckém Sněmovním sále.

S komunistou po boku pokřtila děti

„Kulturní klub, kde jsem pracovala, patřil pod SSM. Na provoz jsme dostávali peníze, ale na program jsme si museli vydělat. Recitály, koncerty písničkářů a taková divadla jako Žižkovské divadlo Járy Cimrmana jsme dotovali z výdělků diskoték,“ říká.

Jana Knapková však uznává, že program vždy – byť po případných kompromisech – nakonec prošel.

„Možná tomu pomohli i známí, které jsme měli ve vedení oblastních stranických organizacích. Ti nás dokázali podržet,“ vysvětluje si tolerantní chování Knapková, která tvrdí, že se všichni komunisté nemohou házet do jednoho pytle. Sama o tom něco ví. Za jednoho z komunistů se totiž provdala.

„Když jsme spolu s bývalým manželem začali chodit, chtěla jsem okolí dokázat, že komunista je taky jen člověk,“ říká s nadsázkou Jana Knapková. A při zpětném pohledu se její domněnka potvrdila. „Nikdy jsme kvůli tomu doma neměli rozepře. Dokonce jsem nechala naše děti pokřtít,“ dodává Jana Knapková.