JANKOVICE 

První zmínky o podhostýnské obci Jankovice pocházejí z druhé poloviny 14. století – v roce 1360 ji pojmenoval její zakladatel Jeník z Dobrotic. Dnes tam žijí necelé čtyři stovky obyvatel. Přesně na začátku 20. století vznikla po dlouhých obstrukcích v Jankovicích škola, která fungovala až do roku 1974. V první světové válce zahynulo osm jankovických mužů.

Vznik Československa v obci přijali s nadšením, v roce 1919 tam byla dokonce vysazena lípa svobody. Většina obyvatel Jankovic mívala jako obživu zemědělství: hojně se sázela zejména cukrovka, která přinesla jak peníze, tak krmivo pro dobytek. Už v roce 1912 tam byla zřízena sušárna ovoce, a to uprostřed vesnice, blízko kovárny. První autobusová linka v roce 1930 zastavovala i v Jankovicích, v první polovině třicátých let existoval také pravidelný spoj Jankovice – Holešov. Autobusové zastávky se však v obci dočkali až v roce 1956. V roce 1937 došlo k elektrifikaci obce.

Do života tamního obyvatelstva se zapsala i druhá světová válka. Během okupace v obci vznikl sbor dobrovolných hasičů. Na samém sklonku války Němci vyhodili do povětří most přes řeku Rusavu. V roce 1950 vzniklo v Jankovicích JZD, fungovalo však jen asi dvacet let. Ve znamení rozmachu a budování se nesla sedmdesátá léta: právě tehdy byla vybudována kanalizace a veřejné osvětlení celé obce, došlo k otevření prodejny Jednota, přestavby se dočkala i budova místního národního výboru, v níž sídlí obecní úřad dodnes. Chloubou Jankovic byl a je tenisový kurt, který byl dokončen v roce 1985, na konci osmdesátých let k němu přibyly také šatny a sociální zařízení. V té době kvetl i kulturní život v obci: pořádala se filmová promítání, plesy nebo karnevaly. V roce 1992 se v Jankovicích začala pořádat koňská rodea, na která se jezdci z okolí sjížděli ještě před dvěma lety.

ŽALKOVICE

První písemné zmínky o Žalkovicích pocházejí z první poloviny třináctého století. Přestože ještě na začátku dvacátého století žilo v obci asi sedm set obyvatel, dnes je jejich počet asi o stovku nižší. Z první světové války, ve které bojovalo osmadevadesát tamních mužů, se obec vzpamatovávala pomalu. Během první republiky tam bylo postaveno dvaačtyřicet domů, lidé měli možnost chovat drobné zvířectvo. Nejhorší byla první polovina třicátých let, kdy nebyla práce. Deset mužů za ní ze Žalkovic vyjíždělo na kolech až do Zlína, kde si za týden vydělali asi osmdesát korun. Přesto se obec postupně rozvíjela.

V roce 1927 tam postavili sokolovnu, o pět let později byla vybudována kanalizace, za dalších pět let byla zahájena výstavba nové školní budovy a v roce 1939 tam vzniklo první hřiště. Poté už přišla druhá světová válka: při bojích v nedalekém Břestu dopadly granáty až do Žalkovic, kde smrtelně zranily
dva muže. Další dva byli krutě vyslýcháni, jeden z nich skončil v koncentračním táboře. Nešťastná byla také poválečná doba socialismu, naděje svitla až v roce 1968, vše však ztroskotalo okupací sovětských vojsk.

V roce 1976 byla asi na patnáct let uzavřena škola, rok 1989 se pak v obci nesl samozřejmě ve znamení revoluční euforie – mnozí obyvatelé Žalkovic se zúčastnili i manifestací v Kroměříži.