Šelešovice
Šelešovice se rozkládají na mírném svahu údolí říčky Kotojedky. První zmínka o obci pochází už ze čtrnáctého století. Její název je odvozen od osobního jména Sulek a původně znělo Sulešovic nebo Sulišovic. Historie obce je spojena s historií Československa od samého počátku: šestnáct jejích obyvatel položilo za budoucí republiku život v první světové válce.
První sportovní budovu – sokolovnu – postavili Šelešovičtí ve spolupráci s obyvateli Jarohněvic a Drahlova. Později k ní přistavěli také hostinec. Pro velkou zadluženost ji ale obec prodala soukromníkům. Druhá budova, která sloužila Šelešovickým ke sportu – orlovna – vyrostla v roce 1933 i s hřištěm. Za první republiky započala také stavba silnice z Ratají do Šelešovic, která byla úspěšně dokončena v roce 1926. Šelešovičtí neunikli ani událostem druhé světové války, osm lidí bylo totálně nasazeno na nucené práce v Německu. Místní rodák Josef Bláha sloužil v britském Královském letectvu až do roku 1943, kdy zahynul v akci.
Šelešovice byly osvobozeny po těžkých bojích 3. května 1945. Za komunismu přestaly být Šelešovice samostatnou obcí, mezi lety 1961 až 1985 patřily pod Jarohněvice. Následně se staly městskou částí Kroměříže a teprve od roku 2001 jsou samostatnou obcí.
Střížovice
K nejstarší tradici v obci patří vodění medvěda. Na masopustní úterý procházel Střížovicemi průvod masek za doprovodu vozemboucha, harmoniky, trubky či bubnu. První zmínka v kronice pochází z roku 1928, kdy chlapci Místního odboru republikánského dorostu vodili medvěda po vesnici.
V živé tradici se dodnes ve Střížovicích udržuje stavění a kácení máje. Májka stála v Hraničkách a stavěla se každých deset let (1946, 1956, 1966, 1976, 1986) v režii obyvatel Hraniček a jejich vybraného „starosty“, který dohlížel na zdárný průběh oslav.
Dobrovolný hasičský sbor byl ustanoven v roce 1942 dle nařízení protektorátní vlády v počtu pětadvaceti členů. Požárníci byli na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století spolu s myslivci nejaktivnější složkou v obci.
