Litenčice se z rukou církve dostaly do držení drobné šlechty

První písemnou zmínku o malebném městečku Litenčice lze nalézt v listině vydané olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, jenž byl významný církevní reformátor středověké Moravy. Písemnost pojednává o přenesení sídla biskupství od staršího kostela svatého Petra k nově vysvěcenému kostelu svatého Václava v Olomouci. Jindřich Zdík při té příležitosti pokládal za užitečné v listině jmenovitě zaznamenat i veškeré nemovité majetky olomouckého biskupství na Moravě. Nicméně archeologický průzkum potvrdil, že do těchto míst zavítali lidé už mnohem dříve. Na návrší Obecnice se totiž našlo 153 hrobů, které pocházejí z období Velkomoravské říše.

Postupem času se z rukou církve městečko díky majetkovým přesunům od 14. století dostalo do držení drobné šlechty. Z tohoto období také pochází největší pamětihodnost Litenčic, jíž je zámek z roku 1437. V roce 1535 byly Litenčice povýšeny na městečko. Poté až do roku 1713 se majitelé často střídali. V tomto roce je zakoupil rod svobodných pánů z Thonsern. Jejich potomky byli Podstatští z Prusinovic a ti panství drželi až do roku 1948. Dne 23. října roku 2007 byl po dlouhé době obci navrácen status městyse.

Kostelany 

Jako vesnice byly Kostelany založeny ve 14. století, první písemné zmínky o nich pak pocházejí z první poloviny století patnáctého, kdy obec patřila k hradu Buchlov. Dnes v Kostelanech žije přes šest set obyvatel. V první světové válce bojovalo sto sedmnáct tamních mužů, devět z nich se domů nevrátilo, dalších třiadvacet vojáků pak pocházelo také z místní části Kostelan Lhotky. Z války se obec vzpamatovávala jen pomalu, mnoho lidí žilo v chudých pastouškách.

Před začátkem druhé světové války v roce 1938 vztyčili v Kostelanech pomník prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v životní velikosti, na svém místě však vydržel jen několik měsíců, než režim nařídil jeho zničení. Tamní obyvatelé však z pomníku vyřezali alespoň bustu prezidenta, kterou zakopali, a hned po skončení války se vrátila na místo – prakticky nezměněna tam stojí dodnes. V obci fungovalo několik spolků: Sokol, Orel, Čtenářský spolek, hasiči a další.

Členové Sokola se mimo jiné věnovali také divadlu. Jednou z prvních her byl Jánošík, podle čehož se cestě vedoucí z lesíka v Kostelanech dodnes přezdívá Jánošíkova. Největší rozkvět obec zaznamenala v 60. letech, kdy se v akci Z realizovala řada projektů. V 70. letech byla vybudována kanalizace. Škola, která v Kostelanech funguje už od roku 1908 na stejném místě, byla v 80. letech v rámci centralizace uzavřena. Hned po změně režimu však její fungování zase obnovili.