KORYČANY

Nejstarší psané zprávy, které se dotýkají celého kraje, pocházejí z roku 1131. V této době krajina kolem současných Koryčan náležela ke kraji arcijáhenství břeclavského. Historie města Koryčany přímo souvisí s hradem Cimburk, který byl vybudován v roce 1320 Bernardem zvaným z Cimburka. Díky tomu se zasloužil o stavební a kulturní rozvoj tehdejší osady. Za vlády Vladislava Jagellonského přešlo panství do držení Viléma z Víckova, ten hrad stavebně zvelebil a udělil mu pečeť, z které vychází současný znak Koryčan.

Na přelomu 17. a 18. století hrad vlastnil rod Horeckých. Ti si však postavili zámek v Koryčanech a hrad Cimburk opustili. Od té doby hrad chátrá. V průběhu 18. a 19. století koryčanské panství vystřídalo hned několik majitelů. Krátkou dobu držel panství i svobodný pán z Rotschildů, který je prodal bratrům Wittgesteinovým. V této době se zde usadili Thonetové a vybudovali továrnu na ohýbaný nábytek. Po smrti Ludvíka Wittgensteina v roce 1925 zdědily velkostatek koryčanský jeho adoptované dcery Salzerovy. Rod Salzerů zámek držel až do roku 1945. V roce 1967 byly Koryčany povýšeny na město.

ROŠTĚNÍ

Středověká osada Roštění je poprvé vzpomínaná v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, pocházející z roku 1131, ve výčtu zdejšího lánu kostelů. V roce 1353 dvůr v Roštění zakoupil Štěpán ze Šternberka. Později byl darován klášteru ve Šternberku. Následně ves střídala majitele. Od roku 1480 se dostala do držení rodu pánů ze Žerotína a v roce 1567 ji získal Jan Vilém z Víckova. V roce 1650 se dostává do rukou hrabat Rottalů v Holešově. Z této doby také pochází zmínka o obecní pečeti s nápisem: PECZET-OBECZNI-DIEDINI-ROSSTIENIANNO-1699.
Největší katastrofa přišla v roce 1833, kdy v obci řádila cholera, která si tehdy vyžádala přes sto životů. Na vzpomínku této tragédie byl za vsí zasazen kamenný kříž. Také se nevyhnula častým požárům, snad proto si ustanovili patrona obce svatého Floriána a už v roce 1899 měli založen vlastní sbor dobrovolných hasičů. Pokojný život obce také narušila první světová válka. Po jejím skončení byl na návsi odhalen pomník 22 padlých vojínů. V meziválečném období se zde začíná rozvíjet spolková činnost, v roce 1922 je založena tělocvičná jednota Sokol a tělocvičná jednota Orel. V roce 1927 byla obec elektrifikována.

I druhá světová válka však zanechala na životě v obci následky. K prvnímu pomníku padlých přibyl i druhý se jmény osmi mladých chlapců, kteří zaplatili osvobození obce cenou nejvyšší, a to svými životy. Poválečné budování opět obnovilo činnost spolků a v roce 1947 je zahájen provoz v mateřské škole. Úsilí a pracovitost občanů byly v roce 1965 oceněny vyznamenáním v soutěži o nejkrásnější obec Jihomoravského kraje, kdy se Roštění umístilo na první příčce této soutěže. Zvelebování obce pokračovalo vybudováním obecního vodovodu, následovala plynofikace a položení telefonního kabelu. V roce 1982 končí vyučování dětí v místní škole a žáci začínají dojíždět do Kostelce u Holešova, v budově zůstává pouze mateřská škola.