NOVÁ DĚDINA 

V Nové Dědině, kterou v polovině sedmnáctého století založil tehdejší kvasický pán Jan Rottal, dnes žije přes čtyři sta obyvatel. První světová válka se na místním obyvatelstvu zásadně odrazila: všichni muži od osmnácti do padesáti let byli na vojně, ženy a děti byly zbědované podvýživou. Dohromady v první světové válce bojovalo více než sto tamních mužů. Rok po vzniku první republiky byl v obci založen Sokol. Na začátku třicátých let tam byl dokončen telefon, zřízena prodejna zboží a pekárna. Až do roku 1948, kdy bylo vše zavřeno, fungoval v obci také výsek masa a obchod v místní hospodě.

V roce 1938 došlo k odhalení pomníku Tomáše Garrigua Masaryka. Aby nemohla být zničena, byla prezidentova busta během druhé světové války schována ve studni. Na samém konci války se Němci pokusili při svém odchodu Novou Dědinu vypálit. Nejspíš kvůli spěchu se jim však nepodařilo založit dostatečný požár, místní lidése mobilizovali a co hořelo, uhasili vlastními silami. Na samém konci padesátých let byl v obci zřízen hřbitov. V roce 1962 byla v akci Z dobudována kanalizace, o sedm let později sokolovna.

V roce 1974 pak byla postavena také prodejna Jednoty, kterou obec v posledních letech zrekonstruovala. V budově dnes funguje obecní hospoda a prodejna. Místní raritou je v Nové Dědině odedávna takzvané klepačování. Původně valašská velikonoční tradice, při které se od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty vypnou zvony, aby je nahradili právě chlapci s řehtačkami, kteří po obci vodí Jidáše.

CHVALČOV

První písemná zmínka o Chvalčově pochází z druhé poloviny čtrnáctého století. S více než šestnácti sty obyvateli dnes patří k jedné z největších obcí Kroměřížska. Vzhledem k okolní kopcovité, ne příliš úrodné krajině, byli tamní lidé zvyklí spíše na chudobu a každodenní dřinu. „Na počátku 20. století bylo běžné, že v jednom domku, v malé místnosti vyrůstalo běžně 6 až 8 sourozenců spolu s rodiči a prarodiči,“ nastínila chvalčovská kulturní referentka Jitka Dostálová. Děti tehdy chodily pást kozy na přilehlé louky. Málokteré z nich mělo boty, oblečení se dědilo, o chléb se děti mezi sebou praly a koláče viděly jen ve svátky. Situaci ještě zhoršily obě světové války. „Chudoba a strach usnadňovaly nastupujícímu komunismu cestu. Pro lidi, co zažili druhou světovou válku, bylo
všechno další už jen lepší. A ani rozšířená katolická víra nemohla jeho rozmachu zabránit,“ dodala.

Tehdy se začala zakládat družstva, postavila se obecní škola i kulturní dům. Místní živnostníky nahradila Jednota. Zavedly se akce „Z“ a svépomocí se budovala
šťastnější socialistická budoucnost v míru. „Socialismus dokázal lidi nakrmit, ovšem za cenu zmrzačení jejich ducha,“ uzavřela.