„Porody trojčat a vícečetných gravidit jsou pak ovšem směrovány na vyšší perinatologická centra – KNTB Zlín, Olomouc, Brno. V kroměřížské porodnici jsou vedeny pouze porody dvojčat," vysvětlila mluvčí nemocnice Veronika Klímová.

Porod vícerčat by prý nebyl problém z hlediska porodnického, ale hlavně kvůli následné péči o novorozence. „Ta musí být na vysoké úrovni pro případy extrémně nezralých novorozenců a podobně," podotkla mluvčí.

Za loňský rok přišlo v kroměřížské nemocnici na svět šestero dvojčat. „Co se týče péče o maminky po porodu, ta je individuální. Délka hospitalizace záleží na zdravotním stavu klientky a hlavně narozených dětí. Maminka s dvojčaty je hospitalizována sama na pokoji, součástní každé postýlky je monitor dechu," nastínila Klímová.

Rodička podle ní obvykle odchází s novorozenci domů, až sama uzná za vhodné, že péči v domácím prostředí zvládne. Chůva k dispozici není, nic si maminky dvojčat ani nepřiplácejí, pouze uhradí obyvklý regulační poplatek daný ze zákona.

„Pokud má maminka zájem o nadstandartní pokoj, je k dispozici za 360 korun na noc, může tam s ní být společně hospitalizován i partner či jiná blízká osoba za 300 korun na noc a celodenní stravování 150 korun," dodává Klímová.

Sama osobně přiznává, že by raději uvítala porod jednoho miminka, protože ze svého okolí ví, jak náročná péče o dvě novorozeňata je.

„Všechny takové maminky obdivuji. Ale samozřejmě v případě, že by se zadařilo a měla přijít na svět dvojčátka, nebylo by co řešit," dodala s úsměvem Klímová.

Náročnost péče o dvojčata potvrzuje i maminka půlročních dětí Radka Gubková původně z Holešova.

„Představa vícerčat by mě nenadchla, to už je opravdu příliš. I ty dvě nám dají někdy hodně zabrat," přiznává mladá maminka. V péči o děti jí nejvíce pomáhá manžel, babičky bydlí daleko.

„Kdybychom měli jen jedno, tak bychom se o něj asi tahali. Takto máme každý svoje," říká s úsměvem Gubková.

Výhody a nevýhody dvojčat popisuje i student Lukáš Němec ze Záhlinic, který se narodil v téměř stejný okamžik jako jeho bratr.

„Myslím, že v mém případě to bylo hlavně výhodou. Nikdy jsem nešel nikam sám a vždycky jsem měl s kým prohodit pár slov," míní Němec. Je to prý ale asi srovnatelné s tím, když má někdo podobně starého sourozence.

„S bráchou jsme nikdy necítili nijak zázračnou empatii nebo něco podobného, co si lidé o dvojčatech myslí. Vždycky jsme ale byli velmi dobrými bratry a vycházeli jsme spolu nadprůměrně," odmítá student další z častých předsudků o složitém soužití dvojčat.

Nevýhodou prý možná bylo jen to, že si je občas učitelky pletly: ne snad kvůli podobě, vypadají totiž každý úplně jinak, ale prostě proto, že někdy nevěděly, který je který.

„Vzpomínám si na jednu příhodu. Utekl jsem ze školky když jsme byli na procházce. Chtělo se mi domů a říkal jsem si, že jeden jim přece musí stačit," usmívá se Němec.

A jestli by chtěl někdy sám mít vícerčata? „No, dvojčata by mohla stačit. A mohla by i stejně vypadat, aby byl svět veselejší," uzavřel student.