Ošetření zraněného nebo náhle nemocného zvířete přijde jeho majitele v nočních hodinách a o víkendech až o několik stovek dráž

„Možná že kdyby veterinář dojel ke mně, mohlo být všechno jinak a třeba by ještě žila,“ řekla o nepříjemné události paní Hrnčířová. Dodala, že v jejím domku je najednou velice prázdno.

Dojíždět za zvířaty je podle doktorů zbytečné

Těžký konec jezevčice Koky ale nemusí být ojedinělý. Některé veterinární kliniky totiž za svými pacienty nejezdí. Další naopak ano, ale svoji cestu si nechají pořádně proplatit. Takové pak za nemocným zvířetem jedou ve dne v noci, a to i v případě, že výjezd není úplně nutný. Podle Karla Chvátala z Veterinární kliniky Kroměříž jsou takové cesty běžné. „Nemůžu to mít lidem za zlé. To zvíře je pomalu člen rodiny a je přirozené, že se o něj bojí. Navíc oni tu nejsou od toho, aby posoudili, jak moc je situace závažná,“ poznamenal.

Podobně se k situaci staví i jeho kolega z oboru Petr Goldemund, který svou ordinaci provozuje v Bystřici pod Hostýnem. „Stává se to, že lidé volají a já dojedu a zjistím, že to mohlo počkat do druhého dne,“ sdělil. Doplnil, že celkově lidé volají nejčastěji kvůli porodu nebo úrazům. Oba veterináři z Kroměřížska však svoje výjezdy neprovozují zadarmo a nechávají si je proplatit. „Když jedu po třiadvacáté hodině večer, tak si účtuji dvě stovky,“ podotkl. Cesta Karla Chvátala za pacientem je o padesát korun dražší. Naopak třeba za zvěrolékaři z veterinární ordinace Františka Luňáka musejí pacienti dojet sami, a to i v případě vážného onemocnění. „Dříve jsme jezdili za nimi i domů, ale to už teď neděláme, protože jsme ve většině případů zjistili, že vybavení, které máme zrovna k dispozici, nestačí a stejně jsme museli jet zpátky do ordinace. Takže teď lidé zavolají a sejdeme se v ordinaci klidně i v noci,“ poznamenal Luňák.

Rovněž i veterinářka Dana Korbášová z Rožnova pod Radhoštěm říká, že je lepší, když lidé se svými miláčky přijedou k nim. „Spíše se snažíme, aby lidé se svými nemocnými zvířátky přijeli sem, protože veškeré vybavení máme v ordinaci. Samozřejmě, když je páníček nemohoucí, jedeme my. Ale to obvykle nebývají žádné akutní případy,“ sdělila. Dodala, že se většinou jedná o drobnosti, které jsou však potřeba vyšetřit druhý den v ambulanci a majitel si beztak musí zajistit odvoz. „Cena našeho výjezdu je závislá na vzdálenosti,“ uvedla.

Do deseti korun za kilometr si účtuje za výjezd i zlínská veterinární klinika Medipet. Podle manažerky Veroniky Staňkové vyjíždí jedině v případech, kdy jsou přítomní na pohotovosti dva doktoři. Když slouží jeden, nejde to. Jiná zlínská veterinářka Lucia Friedlaenderová, která o nemocná zvířátka pečuje na sídlišti Jižní Svahy, za svými pacienty nejezdí vůbec. Jak sama říká, veškeré vybavení má u sebe v ordinaci. „Většinou lidé volají kvůli zranění a tam je potřeba rentgen. Ten si do tašky skutečně nesbalím,“ poznamenala. Dodala, že všechny přijme klidně o půlnoci, ale musejí oni dojet za ní.

Ani dojezd na veterinu není zdarma

Ani to ale není zadarmo. Nejen že klient zaplatí za standardní ošetření svého čtyřnohého miláčka, navíc na většině klinik k ošetřovnému v nočních hodinách nebo i o víkendech připočtou také pohotovostní přirážku. Ta se různí, všeobecně ale platí, že by majitel zvířete měl počítat i s několika stovkami navíc.

Jak to ale udělat, když páníček nemá odvoz? V některých případech postačí dobrý soused, někdy je potřeba obrátit se na taxi službu. Oslovení taxikáři se však na podobnou představu netváří nikterak nadšeně. „Zatím se mi to nestalo, že by někdo volal, že potřebuje odvézt krvácejícího psa. Čisté zvíře klidně vezmu, ale poraněné už ne. Jedině v případě, že by s sebou vzali třeba deku, abych neměl ušpiněné auto. Jinak ne,“ řekl jeden z nich Tomáš Janouš.

Veronika Vágnerová