Pobočka FOD v Kroměříži má ale výhodu v tom, že jim s financemi pomáhají různé projekty nebo sponzoři, vedoucí Klokánků v Kroměříži Eliška Petruchová tak v rozhovoru pro Deník věří, že úplné zrušení zařízením nehrozí.

Finanční potíže Fondu ohrožených dětí, který zřizuje jednotlivé Klokánky, se už delší dobu řeší i na celostátní úrovni. Projevuje se nějak tato situace také v kroměřížském zařízení?

Celorepublikově se řeší, že v důsledku nespravedlivých a zdravému rozumu i zákonu odporujících odečtů a nepřiznávání státního příspěvku od počátku roku 2013 přišly Klokánky o nejméně třicet milionů korun.

Potíže nám také dělá to, že s novelou zákona vypadla lhůta, dokdy je povinen stát poslat zřizovateli zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc státní příspěvek, což prakticky znamená, že někdy se tato výplata může opozdit až o čtvrt roku: to je myslím také zcela nepochopitelné, vždyť to jsou peníze třeba na jídlo a potřeby dětí. Naproti tomu jiná zařízení dostávají platby dopředu, a to i na neobsazená lůžka. V Kroměříži máme aspoň tu výhodu, že například naše pobočka má již od roku 2009 finance zajištěny díky různým projektům, účelovým dotacím anebo dlouholetým dobrým vztahům s našimi sponzory.

Kroměřížskému Klokánku by tedy zrušení hrozit nemělo?

O to opravdu strach nemám, věřím, že zdravý rozum zvítězí. Každému je jasné, že právo dítěte se má dodržovat. A když je něco špatně, tak rozumná vláda by to měla napravit. Věříme, že novela zákona dá tyto věci do pořádku.

Měli jsme třeba v Klokánku dvě děvčátka, kterým umřeli rodiče a neměla vůbec nikoho, jedno z nich dokonce samo našlo svoji nemocnou maminku mrtvou. Míváme i nejtěžší případy týraných dětí, kterým v jejich rodinách šlo doslova o život, a všem jsme dokázali pomoci. Zajistit ohroženým dětem potřebnou péči se musí umět, a naše výsledky, zachráněné životy dětí, hovoří samy za sebe.

Co vás kromě financí ještě trápí? V čem vám stát nevychází vstříc?

Na začátek musím zmínit, že máme velmi dobrou spolupráci se Zlínským krajem i orgány sociálněprávní ochrany dětí, s naším městem, soudy, policií a podobně. Spolupráce je dlouhodobě kvalitní, a to jak se státním, tak s nestátním sektorem. Kdo má na paměti zájem a blaho dítěte, s tím se v podstatě nestane, abychom se dostali do kolize.

Vzpomínám si, že si například někdo nevyložil správně nový občanský zákoník, nejednalo se o náš region, ale odvolali jsme se v zájmu dětí ke krajskému soudu a ten nám dal plně za pravdu a děti v Klokánku ponechal. Zákonodárci totiž v novele občanského zákona neměli na mysli po půl roce děti z Klokánku vytrhávat, ale mohou u nás zůstat i nadále. Když není pro dítě rodina, je určitě pro něj lepší, aby bylo u nás než v ústavu.

Děti u nás bydlí v bytech, teta tam s nimi bydlí, spí, stará se o ně a byt funguje stejně jako běžná rodina.

My považujeme za zcela nepřijatelné, aby stát, když odebere děti rodičům, ponechal jejich výživu a péči o ně na darech veřejnosti a svou zodpovědnost přenesl na neziskové organizace. K tomu je nutno přičíst skutečnost, že zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou nucena dva až tři měsíce hradit svůj provoz z jiných než veřejných zdrojů.

Na rozdíl od příspěvku na výkon pěstounské péče pro doprovázející organizace, který se vyplácí na rok dopředu nejpozději do 15. února, a dokonce se nemusí vracet, i když právní titul, tedy dohoda s pěstounem, zanikne, se státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc vyplácí měsíčně pozadu bez uvedení lhůty, do níž má být vyplacen.

Neuškodilo by tedy přistupovat a měřit stejným metrem všem. Vidět děti, jejich potřeby, včetně těch citových, a vidět i kvalitu péče o ně. Určitě by bylo dobré vyplácet platbu na jídlo a potřeby pro děti dopředu, jako to funguje i v jiných zemích. Věříme, že novela zákona všechny tyto nesprávné věci narovná, aby to bylo k jednoznačnému prospěchu dětí.

Kolik máte v Kroměříží aktuálně dětí? Z dlouhodobého hlediska jich spíše přibývá, nebo naopak ubývá?

Oba kroměřížské Klokánky jsou naprosto plné, v současné době nemáme žádné volné místo. Často se stává, a to i v poslední době, že máme dokonce nadstav. Klokánek v Kollárově ulici má kapacitu pět bytů a Klokánek v Havlíčkově sedm bytů, v každém mohou být až čtyři děti, takže kapacita činí dvacet a osmadvacet dětí. Těch, které potřebují pomoc, je zkrátka mnoho.

Naše pobočka řeší velké množství případů, nabízíme také takzvané sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Patříme mezi nejvýkonnější a nejúspěšnější poskytovatele, za poslední dva roky jsme v tomto směru měli největší úspěšnost v celém Zlínském kraji. Rodiče se naučili správné péči o děti, hospodařit, pečovat o domácnost, zajistili si bydlení, u mnoha dětí došlo ke zlepšení v oblasti školního vzdělávání a tak dále.

Jaké bývají nejčastější příčiny umístění dětí do Klokánku?

Jsou k nám přijímány děti, které nemohou zůstat ve svém dosavadním prostředí z důvodů sociálního ohrožení, zejména týráním, zanedbáváním, pohlavním zneužíváním, domácím násilím, alkoholismem či drogovou závislostí rodiče, bytovou krizí anebo proto, že v době hospitalizace nebo jiné nepřítomnosti rodiče není nikdo, kdo by se o dítě postaral. Jsou u nás i takové, kterým zemřeli rodiče, nebo děti navrácené z pěstounské péče. V Klokánku pečujeme i o novorozence, které jejich matky nechtějí nebo se o ně nemohou starat a nechtějí, aby šly do kojeneckého ústavu.

Co je Klokánek?Pobočka Fondu ohrožených 
dětí v Kroměříži funguje už 
17 let. První Klokánek působí 
od roku 2006, kdy byl otevřen 
v Kollárově ulici, další 
zařízení v Havlíčkově ulici pak přibylo v roce 2008. Děti v nich bydlí v bytech maximálně po čtyřech a starají se o ně vždy dvě stejné tety, které se střídají po týdnu. S dětmi bydlí i přes noc, společně vaří, perou, učí 
se do školy, hrají si a hospodaří 
s finančními prostředky. Děti 
tak nemusejí trávit dobu v ústavech, než se jejich situace vyřeší, a mohou se vrátit do své biologické rodiny, anebo je pro ně nalezena trvalá rodina náhradní.