Jitka dokonce vystudovala včelařský obor, na chemické vysoké škole si totiž zvolila jako volitelný předmět včelařství. Chtěla tak udělat radost především tatínkovi, který včelaří už na šedesát let, přičemž včelám se věnoval i jeho tatínek.

Pětatřicetiletá Jitka je nyní členkou Českého svazu včelařů a jeho výboru v Bystřici pod Hostýnem.

Pětatřicetiletá Jitka Solařová z Vítonic vystudovala včelařský obor, na chemické vysoké škole si totiž zvolila jako volitelný předmět včelařství.

„U nás v rodině se dělal vždy hlavně med. Známý mi ale říkal, ať zkusím udělat medovinu, že potrvá řadu let, než výrobu dovedu k dokonalosti," vzpomíná žena, která medové víno dělá už asi šest let.

Měla prý strach, co bude v případě neúspěchu s nepovedenou medovinou dělat, otec ji však uklidňoval s tím, že se dá v takovém případě vypálit.

„První dva roky jsem sháněla nádoby a vymýšlela způsob výroby, různé receptury a kombinace bylin. Nosila jsem medovinu do práce, kde mi ji kolegyně hodnotily a podle toho jsem ji upravovala," líčí .

Dnes vyrábí několik druhů medovin: mandlovou, bylinnou, karpatskou a přírodní. Za rok vyrobí asi pět set litrů sladkého alkoholického nápoje.

„Záleží na tom, z jakého druhu medu a na jakou cukernatost chci medovinu udělat. Čím sladší, tím je kratší doba kvašení. Většinou to trvá devět až dvanáct měsíců," vysvětluje.

Medovina se podle ní vyrábí podobně jako víno, je však trochu náročnější v tom, že když kvasí, je potřeba stále hlídat teplotu, která se v jednotlivých fázích mění.

Jitka absolvovala i kurz na výrobu medoviny, byla prý ale zklamaná.

„Učili nás, že se dolihovává, aby se med rozkvasil, přidávají tam také cukr. Já zastávám názor, že má být nápoj čistě z medu a vody, v případě různých druhů pak s přidáním mandlí nebo bylin. Sice jsem vystudovala chemii, ale jsem spíš přírodní typ a myslím, že cukr by se tam přidávat neměl, stejně jako jakékoli jiné přídavné látky," míní včelařka.

Cukr je podle ní bílý jed, proto vše doslazuje medem. Upozorňuje, že správný med má vždy ztuhnout a je nejlepší kupovat ho jen od včelaře, nikdy například v supermarketech.

„Používám ho opravdu hodně, rozhodně mě ještě neomrzel. Mám ho třeba ráda se skořicí na chlebu s máslem," radí.

Jak už bylo řečeno, se svou medovinou sklidila několik úspěchů.

„Vyhrávám často na Medovém dni v Bystřici pod Hostýnem a jednou také na podobně zaměřeném dni ve Fryštáku, kam přijel i odborník na medovinu z Bruselu. Jsem ráda, že ji ocení i lidé, kteří tomu opravdu rozumí," pochvaluje si Jitka Solařová.

Medovina se dá prý podávat jak studená, tak teplá: v zimě aby zahřála, v létě jako aperitiv. Ta bylinná navíc pomáhá na zažívací a žaludeční problémy…