Pivo vaří profesionálně již sedmým rokem, přesto se Petr Skřička nepovažuje za hotového sládka, ale stále touží poznávat nové chutě a vůně.
Láska k pivu se u něj vyvíjela postupně.
„V mládí jsem nebyl pivní nadšenec, tehdy jsem si občas dal jen desítku. To se změnilo, když jsme se s kamarádem rozhodli z legrace uvařit pivo sami. Zajímalo nás, jestli je možné v domácích podmínkách připravit opravdu dobré pivo,“ popisuje první zážitek z domácího vaření Petr Skřička.
S kamarádem sehnali polotovar, který jim práci usnadnil. Výsledek se jim povedl, ale shodli se, že ještě něco schází.
„Rozhodli jsme se pivo uvařit znovu, tentokrát se vším všudy – a začali jsme shánět slad, kvasnice a chmel. Tehdy jsme se stali pravými homebrewery, tedy domovarníky, kteří vaří pivo v domácích podmínkách,“ vzpomíná Skřička.
Uplynuly čtyři roky a kamarád Petra Skřičky přišel s nápadem začít se věnovat vaření piva naplno a v tomto oboru podnikat.
„Pomáhal jsem při zakládání pivovaru Maxmilian, například jsem konzultoval rozmístění varní technologie. Kamarád pak začal pracovat jako sládek, jenže po půl roce se mu změnila životní situace a z pivovaru odešel,“ vzpomíná na nelehké začátky Skřička. Aby všechna předchozí námaha nepřišla vniveč, rozhodl se převzít místo sládka.
„Takže mě vlastně na cestu sládka přivedla náhoda,“ směje se Skřička.
Práci v malém pivovaru si velmi užívá, baví jej hra s chutěmi a vymýšlení nových druhů piva. Nejvíce jej těší, když vidí, že jeho pivo druhým lidem chutná.
„Pro mě je to návrat ke kořenům, protože oba moji rodiče se pohybovali v gastronomii. Je to sice náročné řemeslo, protože se musíte starat o fungování provozu nebo řešit opravy, ale zároveň mě velmi naplňuje,“ svěřuje se Skřička. Ke svému řemeslu má ale velký respekt.
„Nepovažuji se za profesionálního sládka, protože ten musí mít mnohaleté zkušenosti. Když navíc vidím, jaké nejrůznější druhy piva se ve světě vaří, tak si myslím, že to do smrti neobsáhnu,“ dodává Petr Skřička.
