Jak ni organizátoři přišli? Vlastně náhodou. „Dostal jsem do ruky hračku, kterou jsem měl jako malý kluk. Začal jsem vzpomínat na dětství a na ty jedičné hračky, rozhodl jsem se sehnat i nějaké další," popisuje počátky své sbírky hraček pořadatel výstavy Radim Vychodil.
Po pěti letech svou sbírku značně rozšířil. „Mám už něco přes sto kousků. Jsou to vlastně hračky, které mělo každé dítě přibližně v sedmdesátých a osmdesátých letech doma," podotkl vásnivý sběratel.
Starší kousky se rozhodl vystavit. Své oblíbené hračky našel podle něj v Zářící určitě každý. „Nechybí nejrůznější stavebnice, modely aut, kočárky, ale třeba i houpací koníčky, různé panenky a domečky," vypočítává sběratel.
Svou sbírku se snaží neustále rozšiřovat. „Chodím na různé blešáky, ale tam toho většinou moc není. Takže spíš hračky dostávám od známých, kteří vědí, že je sbírám a taky nakupuji často přes internet," vysvětlil sběratel Vychodil.
Všechny hračky má stejně rád, vybrat jednu je moc těžké. Přiznává však, že sehnat některé kousky nebylo vůbec snadné. „Nejtěžší je najít modely na kabelové ovládání tak, aby nebyly polámané a stále jezdily," vysvětlil.
Z hraček nebyly nadšené jen děti, ale také dospělí. „Přesně takové autodráhu jsme měli s bráchou doma," zavzpomínal Petr Kadeřábek z Troubek.
Na většinu hraček už prý zapomněl, že je vůbec měl. „Je to úžasné. Mít doma stavebnici Merkur, tak si s ní hraji ještě ted," podotkl návštěvník.
Dnešní hračky podle něj nic nevydrží. „Naše hračky byly nadčasové, pochybuji, že ty dnešní vydrží také třicet let," dodal Petr Kadeřábek.
Autor: Vendula Pudelková
