Psal se rok 1990, kdy se rozhodla vzít na sebe funkci trafikantky ve Zdounkách na Kroměřížsku. „Hrozně mě to pořád baví, při práci a neustálém kontaktu s lidmi zapomenu na starosti. Opravdu bych v naší trafice mohla být od rána do večera, což také vlastně i skoro jsem," směje se pro Deník Ilona Paligová.

Život a práce trafikanta v malé trafice prý ale nejsou vůbec jednoduché, navíc hygienické podmínky ještě poměrně nedávno byly zoufalé a složité. „Nosili jsme si z domu v kanystru vodu na umývání rukou. Tady jsme na to měli lavorek a mýdlo. A zdravotní problémy? Ty sem nepatřily. Naštěstí jsem nějaké velké nikdy neměla. Když už byla potřeba si odskočit, musela jsem zavolat jinému členu rodiny, ať mě přijde vystřídat. Bylo to hrozné," vzpomíná Ilona Paligová. Nyní už takovým problémům nečelí, letos zjara se totiž přestěhovali do nové trafiky, která už je vybavená jak kýženou klimatizací, tak i přípojkou vody a toaletou.

Zasvětit život službě lidem se rozhodla prakticky zrovna v roce, kdy se prý začaly rozprodávat novinové stánky. S manželem tehdy chtěli zkusit něco nového a ne čekat, až je z práce vyhodí pro nadbytečnost. „Muž se šel podívat do Koryčan, kde se tehdy prodávaly stánky z okolí. Jeden ovšem stál 200 tisíc korun, což pro nás byla velká částka. Nakonec jsme se rozhodli koupit jeden, který měl pán coby zahradní chatku," vzpomíná Ilona Paligová. Sloužila jim asi dva roky, než její manžel postavil větší, kterým za pomoci jeřábu nahradili původní objekt.

Začátky nebyly jednoduché, ale krušné. „Bylo to úplně něco jiného. Museli jsme se s manželem o vše postarat, shánět zboží, pro cigarety jsme jezdili až do Hodonína. Tady poblíž jiný žádný velkosklad nebyl. Pro drogerii pak zase do Zlína. Navíc jsme měli dvě malé děti. Noviny nám ze začátku vozili až kolem osmé hodiny ráno, což se nám zdálo pozdě. Měli jsme otevřeno od pěti," říká.

Slovo dalo slovo a řešení bylo záhy na světě: manžel se domluvil s jedním příbuzným, co jezdil autobusem trasu na Kyjov, aby mu z Kroměříže vozil tisk už po páté hodině ranní. Později pak zavedli plechové bedny, do kterých dodnes novinová služba dává trafikám ráno noviny.

„Když jsme začínali v malé trafice, celkové podmínky byly opravdu horší. V zimě se stánek špatně vytápěl, protože se pořád otevíralo okénko, hodně tepla tudíž utíkalo ven. Byla nám zima, navíc jsme měli vzadu dveře, takže jsme byli neustále v průvanu. Teď tu máme konečně komfort a je to o něčem jiném," je ráda Ilona Paligová.

V trafice se střídá jak se svým manželem, tak s dcerou. „Práce s lidmi nás baví, je naším posláním. Zatímco někteří ještě spí, my jim zajišťujeme ranní tisk," dodává.