Hrob, v němž byl padlý německý voják pohřben, se podařilo nalézt jen díky pamětníkovi události osmasedmdesátiletému Antonínu Maňákovi, který tehdy coby čtrnáctiletý chlapec vojáka společně se svým bratrem Janem pochoval. „Stalo se to 4. května roku 1945, kdy k nám přes Papajské sedlo pronikly vojenské jednotky naší armády a soustřeďovaly se směrem ke Vsetínu. Někteří z nich se dostali i k našemu dvoru a Němci, kteří byli soustředěni na Halenkově, si mysleli, že zřejmě se jedná o partyzány a chtěli je obklíčit a zneškodnit. Když se ale dověděli, že jde o vojáky, zpanikařili a začali utíkat. Pak následovala strašná střelba ze samopalů a tento muž při ní dostal zásah do spánku,“ popisuje dramatické události, které předcházely osvobození Vsetínska, Antonín Maňák a pokračuje.
„Potom tam ležel několik dnů a tak se brácha rozhodl, že ho pohřbí a řekl, ať mu jdu pomoct. Tak jsme ho pochovali a pomodlili jsme se otčenáš,“ vypráví se slzami v očích emočně silný zážitek z dětství.
Antonínu Maňákovi dokonce utkvělo v paměti i jeho jméno. „Když ten voják padl, jeden poručík naší armády mu vytáhl z kapsy nějakou listinu a četl ji nahlas. Jediné, co jsem si zapamatoval, je jeho jméno. Jmenoval se Vestbalt Koch z Essenu,“ pokračuje pamětník.
Když se dověděl o možnosti vojáka legálně pohřbít, obrátil se na Německý lidový spolek péče o válečné hroby, jehož cílem je právě vyhledávání a exhumace ostatků německých vojáků z druhé světové války.
Totožnost vojáka však bude ještě předmětem zkoumání. Podařilo se totiž nalézt společně s ostatky také jeho identifikační známku, ta však byla za více než šedesát let značně zoxidovaná. „Následně budou ostatky uloženy do malé rakve a pohřbeny v Chebu,“ říká Igor Nachtigal, který exhumaci jako zástupce spolku péče o válečné hroby prováděl.
Podle něj se jedná již o sedmý takový hřbitov na území Čech a Moravy. „Odhaduje se, že v Protektorátu Čechy a Morava zahynulo 115 až 117 tisíc německých vojáků. Převážně v lazaretech na následky zranění,“ vysvětlil.
(red)
