„Po slavnostním zahájení následovalo přinesení zástavy, rozkaz pluku a slavnostní nástup bývalých velitelů a hostů," popsala mluvčí holešovské radnice Jana Rohanová.

Vyvrcholením akce byl přílet vojenského vrtulníku, ze kterého s padákem seskočilo několik vojáků, zájemci si pak mohli stroj i zblízka prohlédnout.

Základ 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově vznikl 1. září 1957 v Sabinově. Rota zvláštního určení (ZU) byla vytvořena v sestavě prešovské 22. výsadkové brigády. V roce 1960 se prapor přemístil do strategicky lépe položeného Prostějova a krátce nato do holešovských kasáren, kde do té doby působili dělostřelci.

V roce 1961 se z praporu vytvořil samostatný 7. výsadkový pluk zvláštního určení o síle zhruba 800 vojáků. Tímto opatřením se jednotky zvláštního určení jednoznačně oddělily od tradičních výsadkových jednotek. Pluk byl přímo řízen zpravodajskou správou generálního štábu, stal se tak speciálním útvarem armády. Měl specifické poslání, programy bojové přípravy, vlastní výcvikovou základnu, zbraně (samopaly Skorpion), spojovací techniku, specifické zdravotní a týlové zabezpečení skupin zaměřené na samostatnou činnost a přežití.

Na počátku šedesátých let v době vrcholící studené války byli holešovští výsadkáři dvakrát blízko ostrému bojovému nasazení. V roce 1961 při takzvané berlínské krizi a o rok později při krizi karibské. „V létě roku 1961 byla naše jednotka uvedena do zvýšené bojové pohotovosti," vzpomínal pro web vu7374.cz Luděk Stoklásek .

„Byli jsme vyvedeni do lesů nad Žopy a Přílepy, což byl běžný postup, který měl zabránit větším ztrátám například v případě bombardování kasáren. V lese jsme byli celou noc a čekali na další rozkazy. Mezitím přiletěla z Mošnova do Holešova transportní letadla IL 14, která by nás v případě konfliktu vysadila na území západní Evropy. Ve tři ráno přišel do lesa velitel praporu se znepokojivou zprávou, že ozbrojený konflikt nejspíše vypukne. Ráno však napětí povolilo a my jsme se mohli vrátit do kasáren," líčil bývalý voják.

Podobná situace se opakovala také o rok později v souvislosti s takzvanou karibskou krizí. V době akce vojáci samozřejmě nevěděli, co se děje a kde budou nasazeni, kvůli utajení měli dokonce dostat přesné informace o svých cílech až těsně před seskokem na palubě letadla.

ZPRAVODAJOVÉ DENÍKU