Od neděle na budově základní školy také visí pamětní deska, která rodáka obyvatelům připomíná. Jejího slavnostního odhalení se Šamánek i osobně zúčastnil.

„Narodil jsem se tu a žil hodně dlouho. Byly to doby, na které nikdy nezapomenu. Jak říkají mí kamarádi a spolupracovníci, život ve Zborovicích ve mně zanechal stopy. Obec je ze mě prý stále trošku cítit. Nestydím se za to. Naopak, jsem na to hrdý. Když v člověku zůstane troška té zemitosti, nikdy to neškodí,“ netajil své dojetí v projevu Šamánek.

Pamětní desku věnovanou rodákovi podnítili podle slov starosty Zborovic Jaromíra Kunce obyvatelé obce. „Nyní je celá akce v režii obecního úřadu. Původně jsme podle něj chtěli pojmenovat jednu z ulic, ale to za života osobnosti není možné. Pamětní deska jej připomíná více, navíc tady do školy i chodil,“ řekl Kunc.

Milan Šamánek se narodil 9. května 1931, za pár dnů tak oslaví úctyhodné osmdesátiny. „Na počátku padesátých let minulého století soudil ve své učebnici kardiolog Vratislav Jonáš, že vrozené srdeční vady jsou hříčkami přírody vhodné spíše pro patologické anatomy, než pro kliniky. Tehdy více než osmdesát pět procent dětí rodících se s některou z těchto vad umíralo. Milan Šamánek je právě člověk, který nejvíce přispěl k tomu, aby se dnes tento pohled a hlavně osud postižených dětí zcela zásadním způsobem obrátil,“ vyzdvihl v projevu největší zásluhu rodáka starosta Zborovic.

Za vesnici, ve které se narodil a strávil dětství a mládí, se osmdesátiletý Milan Šamánek nestydí. Naopak. Je velice hrdý na Zborovice, odkud pochází. Čestným občanem obce je světově známý dětský kardiolog už pět let, od neděle slavného rodáka připomíná také pamětní deska, která byla slavnostně odhalena na budově tamní základní školy.

Vzpomínáte někdy na dětství strávené ve Zborovicích?
Myslím na něj pořád, dá se říct, že každodenně. Pomáhá mi to v práci, protože venkovské kořeny jsou důležité. Prožil jsem tu krásné mládí, i když to bylo za války. Myslím si však, že události na mou obec tak nedoléhaly. Bylo tu nádherně. Narodil jsem se tu a žil hodně dlouho, zhruba do čtrnácti let. Pak jsem sem jezdil, když jsem studoval gymnázium v Kroměříži.

Máte dodnes vazby k obci?
Bohužel hrozně málo. Téměř všichni mí spolužáci už umřeli. Je to smutné, ale tak jde život.

Najdete si někdy během roku čas se do své rodné obce podívat?
Ano, kdykoliv jedu do Kroměříže, tak se tu zastavím. Dříve jsme tu mívali sraz spolužáků, to už teď ale nemá smysl. Nemá cenu se už scházet, když je nás tak málo.

A co říkáte na pamětní desku na škole, kterou iniciovali obyvatelé Zborovic?
Je to úžasné. Pro mě je to veliké a příjemné vyznamenání. Je to už také pět let, co jsem čestným občanem obce Zborovice.