Z Ukrajiny přijely vyděšené. Teď mají bydlení, práci i školu

Jak by v Česku přijali její děti a sežene tam tak práci? Boudou mít kde bydlet? Přežijí vůbec tak náročnou cestu? Otázky se Vasilce honí hlavou. Za okny duní detonace, válka je cítit na každém kroku. Nakonec se žena přece jen rozhodne. Zavaří jídlo do sklenic na cestu, nachystá tašky, kufry, sbalí šestiletou dceru Annu i svého čtrnáctiletého syna. Rozloučí se s babičkou, syn pláče, babička také, prosí je, aby zůstali. Vasilka však nemá mnoho času, musí se co nejdříve dostat do autobusu a na hranice.

Tam však přichází rána. Syn nemá potřebný dokument a ona se musí i s dětmi vrátit zpět domů. Na cestu zpátky se již ale nevydává se synem, ten zůstal s babičkou na Ukrajině. Vasilka tak do Česka vzala sedmnáctiletou dceru sousedů Dianu.

Při své velké smůle měla neuvěřitelné štěstí. I když nakonec cestu z Užgorodu, která trvá tři hodiny, absolvovala celkem třináct hodin, přesto se dostala s dětmi v pořádku na hranice s Českou republikou. A protože se Vasilka v ČR trochu vyzná, dokázaly zde nasednout na vlak do Ostravy. Tam pro ně přijeli manželé Kozojedovi z Fryštáku na Zlínsku.

Přijely vyděšené. Teď mají bydlení i práci  

„Přijely k nám, měly v očích smrt, byly vyděšené, nevěděly, co jsme za lidi, jestli nejme například mafiáni a nezavřeme je ve sklepě, byly tak vystresované bylo to hrozné. Potom uviděly, jaké mají u nás k dispozici zázemí a že jsme normální rodina. Vyhradili jsme jim jeden pokoj, ale koupelnu, kuchyni a další společné prostory užívají s námi,“ přiblížila Jolana Kozojedová, která se společně s manželem trojice Ukrajinek ujala a ubytovala je v jejich domě.

„Bylo to velmi dojemné, když jsem viděla, jak vytahuje z tašky sklenice se zavařeným jídlem, ona vůbec nevěděla, co je po cestě čeká, kdy budou jíst, chtěla mít jistotu, že se takto aspoň děti nají,“ vysvětlila paní Jolana.

Přesto pro ně přišla dobrá zpráva: paní Vasilka dříve pracovala v hypermarketu ve Zlíně a odtud volali, že má v pondělí zase nastoupit do práce. Malá Anička šla do školy a Diana pracuje ve firmě manželů Kozojedových.

Drobné komplikace při registraci

Pár starostí je přesto čekalo. A to v Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině (KACPU) v prostorách Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně, které po jejich příjezdu fungovalo teprve dva dny. Zřizovatelem centra je Zlínský kraj, logistiku a chod centra zajišťuje Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje (HZS ZLK) v součinnosti s policií a dalšími orgány a institucemi.

Tam bylo potřeba, aby se Vasilka a děvčata zaregistrovaly a absolvovaly zde další nezbytné řízení. Například evidence zdravotní pojišťovnou. Na KAPCU je doprovodila paní Jolana.

„Stály jsme tam v sobotu více než dvě hodiny, nepostupovalo to, nakonec nám řekli, že už nás nevezmou, že musíme přijít další den. V neděli tam pak byla řada již o čtvrt na sedm, mezi nimi maminky s dětmi na rukou. Začalo sněžit, mrzlo. Přesto nebyl nikdo, kdo by si v řadě stěžoval. Vyšel pán, co uměl ukrajinsky a řekl jim, aby se nebáli, že lidé, kteří jsou tu pro ně, dělají, co mohou pro to, aby jim pomohli. Nakonec se podařilo registrace získat. A i když jsem byla naštvaná, teprve až jsem viděla uvnitř pracovníky KACPU, tak jsem to pochopila. Všichni jeli na tři miliony procent,“ ocenila práci všech, kteří ve zlínském krajském centru pracují paní Jolana.

Jak to chodí v krajském asistenčním centru

V krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině ve Zlíně zlepšili komfort. Párky v rohlíku dostávají od dobrovolníků, připravena je i pomoc psychologů a dobré rady od pracovník centra.

Válka na Ukrajině ničí životy všech lidí. Proto se zvedla v Česku zvedla obrovská vlna, doslova tsunami, solidarity s těmi, kteří před ní utíkají a hledají útočiště za našimi hranicemi. Příběhy především ukrajinských maminek s dětmi berou za srdce. Jen s těžkým srdcem lze vyslechnout to, co za posledních čtrnáct dní prožily. Například jako Vasilka Shmakova, která přišla do zlínského KAPCU se šestiletou dcerou a další ukrajinskou dívkou.

Ve čtvrtek je to přesně týden, kdy se brány KACPU v prostorách Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně (KNTB) pro ukrajinské běžence otevřely. Počáteční nesrovnalosti se již daly do pořádku a chod zařízení dostává rychlejší spád.

I když čas nemá, přesto si na mne najde čas na pár chvil zástupce z HZS ZLK Adam Fuksa.

Ptám se, jestli je má registrace ukrajinských utečenců již hladší průběh.

Všichni se učí situaci co nejlépe zvládnout

„Migrační vlna velkého rozsahu je něco, s čím se složky IZS a státní správy, samosprávy, v takovém rozsahu ještě nesetkaly nikdy předtím. I když jsou na to vypracovány postupy v rámci krizového plánovaní, přesto je to něco, na co jsme dosud nebyli zvyklí a vše se tak vyvíjí,“ uvedl Adam Fuksa.

Poukázal na to, že například před dvěma lety v boji proti pandemii koronaviru, která vypukla, také všichni učili, jak ji zvládnout.

„Takže až u těchto mimořádných a dosud nepoznaných události se učíme v praxi, že jsou věci, které fungují dobře a ty, které fungují lépe,“ připomněl Adam Fuksa. Zdůraznil, že tato situace je něco nového jak pro ně, tak také pro všechny složky IZS i státní správu a samosprávu.

„Prostě pro všechny. My nemáme válečný konflikt na našem území, ale ten jeho dopad způsobený migrační vlnou, je obrovský,“ řekl.

Podle Adama Fuksy se v souvislosti se spuštěním provozu musely nachystat všechny složky IZS. Musela se připravit výpočetní technika, prostory centra, kde ještě v úterý bylo očkovací centrum.

„Zformovat to nebylo jednoduché, lidé tady byli téměř non stop několik dní v práci a ano, několikátý den po sobě na dvacetihodinové šichtě,“ připomněl Adam Fuksa.

Většina příchozích jsou maminky s dětmi

Rozhlížím se po centru. Z devadesáti procent jsou tady maminky a malé děti. Pro ty je již tady připraveno několik koutů s hračkami, jsou zde pracovnice dobrovolnice a hrají si s nimi. K dispozici mají všichni drobné občerstvení, vodu, venku horkou kávu a čaj. Vše zajišťují hasiči, i teplo ve stanech, kam původně uprchlíci nechtěli jít. Dozvídám se, že proto, že si mysleli, že si to budou muset odstát venku nebo zaplatit. Nakonec tyto váhající pracovníci centra přesvědčí, že to je skutečně pro ně a jejich pohodlí a zadarmo.

Uvnitř stanu je muž, který dělá párky v rohlíku. Ráno jede nakoupit párky, rohlíky, hořčici, kečup. Za své. Od nikoho ale tady nic nechce. Dokonce na jeden párek v rohlíku pozve i mne. „Jak se jmenujete?“ ptám se. „To není důležité, třeba Libor,“ usměje se.

Dozvídám se, že Libor má restauraci ve Fryštáku a otevírá vždy odpoledne. Do té doby dělá každý den v KACPU párky v rohlíku pro utečence zdarma.

Není však sám, kdo ze sebe vydává maximum. V centru pracují lidé na plné obrátky. Je potřeba zaregistrovat utečence, zjistit, zda je má kdo odvézt na ubytování, zda vůbec mají zajištěné ubytování, popřípadě je ubytovat. Tito Ukrajinci jsou mimo jiné zaregistrováni u zdravotní pojišťovny. Stalo se, že někdo měl zdravotní indispozici, potřeboval lékaře.

Pomáhají psychologové i dobrovolníci

„Už jsme tady měli maminku s jednodenním dítětem, týdenním, těhotné i těsně před porodem,“ připomněl Adam Fuksa. HZS ZLK zajišťuje v centru veškerou logistiku, zázemí a veškerý provoz. V KACPU jsou příslušníci zlínské cizinecké policie, pracovníci úřadu práce i například psychologové.

„Jedna z věcí, kterou tady zajišťujeme je spolupráce s interventy z PČR, ale každý den je přítomen po dobu denního provozu profesionální hasič nebo policista, který je proškolen v poskytování posttraumatické intervenční péče nebo krizové intervence, psychosociální pomoci. Jsou tady dispozici po celou dobu,“ zmínil Adam Fuksa.

Současně také připomněl neocenitelnou pomoc dobrovolníků v centru.

„Ano, ale musí být organizovaná. Vlna solidarity je obrovská, ale pomoc musí být organizovaná a ne živelná,“ připomněl člen HZS ZLK.

A jak to v centru vlastně chodí? Podle Lucie Javoříkové, tiskové mluvčí HZS ZLK, spolupracují krajští hasiči společně s policisty ve spolupráci s pracovníky z krajského úřadu tak, aby běženci ve Zlíně nemuseli stát dlouhé hodiny na registraci.

Někteří utečenci mají již zajištěné ubytování, například u příbuzných, kteří tady již pracují, proto je jejich odbavení je kratší, právě z toho důvodu, že se nemusí zařizovat jejich a doprava. Přednost také dostávají senioři, lidé po úrazech nebo maminky s malými dětmi. Všichni ale dostanou pořadové číslo. Všichni mohou dobu čekání strávit ve vyhřívaných stanech s občerstvením. A když přijdou na řadu, čeká je tak „registrační kolečko“.

Dozvídám se, že denně je zaregistrováno okolo 400 ukrajinských utečenců.

„Z nich tak deset nemá ubytování, které je jim tak zajištěno,“ připomíná mi Lucie Javoříková za krajské hasiče.

O tyto lidi se však podle ní dál postará Správa uprchlických zařízení, nověji Centrum na podporu integrace cizinců, organizace pod hlavičkou ministerstva vnitra. V pátek kolem 17. hodiny je podle informací tiskové mluvčí krajských hasičů v KACPU registrováno od počátku celkem 3190 lidí.

„Z toho 49 bylo poskytnuto ubytování,“ doplnila Lucie Javoříková.

Většina má ubytování zařízené

Ubytování od státu potřebuje ve Zlínském kraji necelá desetina utečenců

V Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině (KACPU) je ve čtvrtek pořádně rušno. Centrum funguje již týden a denně se zde registruje okolo 400 utečenců. Většina z nich má zajištěné ubytování a zázemí, například od svých příbuzných, kteří v Česku pracovali ještě v době před ukrajinskou válkou, a tak si je nyní berou k sobě.

Ozvala se však s nabídkou ubytování i velká řádka dobrovolníků, jak z řad civilních osob, tak také organizace, hotely a další zařízení, kteří tak nabídli pomoc ukrajinským utečencům. Koordinaci této pomoci má na starosti práva uprchlických zařízení, nověji Centrum na podporu integrace cizinců, organizace pod hlavičkou ministerstva vnitra. Na pracovišti krajského zlínského KACPU, komunikuje s utečenci sociální pracovnice Centra na podporu integrace cizinců Alena Škrobáková.

Jak to vypadá s konkrétní pomocí ubytování?

Například nás právě oslovila nás paní, že včera ještě někde přespala, ale dnes že už nemá kam jít. Domluvily jsme se tedy, jaké má představy, jestli má rodinu, kolik jich je, a jestli například potřebuje kuchyňku. Našli jsme pro ni ubytování v Hulíně. A protože je jich pět, sehnali jsme jim i odvoz na toto ubytování. Ten zařídili hasiči, kdy sehnali dobrovolného hasiče s dodávkou on je tam odvezl.

Na jak dlouhou dobu uprchlíkům z Ukrajiny nabízí dobrovolníci ubytování?

Většinou jsou lidi, kteří takhle nabízí ubytování jsou velmi vstřícní, většina se dohodne na tom, že dokud to bude situace vyžadovat, takže na dobu neomezenou, většinou.

Jak komunikujete dál, domlouváte se ještě nějak s těmito ubytovateli?

Ani moc ne, máme od nich kontaktní údaje na základě jejich nabídek. My v počátku na tyto jejich nabídky reagujeme, voláme jim. Seznámíme je s tím, že potřebujeme ubytovat takové a takové lidi, oni jsou většinou velmi vstřícní. Nejvíc je zajímá, koho potřebujeme ubytovat. Největší zájem mají o maminky s dětmi, kterým chtějí pomoc a ubytovat je.

Jinak se již o tyto dobrovolníky nemusíme starat, ale jsme víc v kontaktu s těmi lidmi.

Jak se utečenci dostávají do Zlína, do KACPU?

Většinou je sem dovezou známí, rodinní příslušnici, kamarádi, přátelé, kteří tady třeba pobývají a přijedou si pro ně na hranice. Nebo je tady spousta dobrovolníků, kteří se registrují přes různé jiné organizace. Nabídnou se, že mají auto, tak uprchlíky sem přivezou. V centru počkají, až jsou zaregistrovaní a mají za sebou vyřízení formalit a odvezou je na ubytování.

Pokud někteří nemají odvoz na ubytování, tak to řešíme spolu s HZS ZLK, kdy jsme jim odvoz schopni zajistit. To znamená, že někdo z hasičů vezme auto a odveze je. Popřípadě se volají dobrovolní hasiči, kteří nejsou v pohotovosti nám mohou tyto lidi poodvážet, ale to není až tak časté. Spíš se setkáváme s tím, že svůj odvoz mají.

Co se stane s Ukrajinci, kteří tady v Česku nemají žádné kontakty, příbuzné ani známé?

Pokud jsou lidi, kteří opravdu tady nikoho nemají, tak na to ministerstvo vnitra vyčlenilo pět tisíc ubytovacích kapacit po celé ČR. I tady ve Zlínském kraji je konkrétně jeden objekt, kam posíláme lidi, kteří nemají vůbec kam jít. Je to hotel Hubert Luhačovice, který patří ministerstvu vnitra. V minulosti zde například byli evakuováni lidé po výbuších vrbětických skladů. Nyní je již kapacita hotelu naplněna.

Větší ubytovací kapacity pro ukrajinské uprchlíky nabízí hotely samy. A další, dalo by se říct, víceméně dobrovolníci. Kromě hotelů jsou to koleje, ale i třeba tábory pro děti, pak také rodiny například mají velký dům a chtějí poskytnout pokoj. Píší nám e-maily s nabídkami a my je evidujeme, každou nabídku. Někdy je v nabídce i dům, který rodina pronajímá, a tak nabízí, že jej vyčlení pro ukrajinskou rodinu. Nebo rodina která má chatu, poskytne chatu, ta databáze je opravdu veliká.