Žijeme v době, která svými koronavirovými příznaky už od jara ovlivňuje celou naši společnost. Uzavřeni do soukromí přísnými pravidly jsme jeden vedle druhého museli změnit celou řadu svých sociálních i pracovních návyků… Jak nouzový stav ovlivnil Růženu Hlůškovou v roli maminky a nakolik se dotkl každodenního rytmu Růženy Hlůškové coby učitelky?

Asi bych lhala, kdybych řekla, že se mě nedotkl nebo se mě dotkl jen minimálně. Všechno je jinak, podmínky se mění velmi často a my musíme rychle reagovat. Co platí ráno, v průběhu dne se mění. Připravíme s kolegy plán a ještě několikrát ho měníme a přepracováváme. Bere to hodně sil. Přesto se snažíme dělat pro naše žáky maximum, učit atraktivně a zábavně. Domů se potom opravdu těším. Syn se učí distančně. Je mu jedenáct, proto na ošetřovné už nemáme nárok. Dopoledne se snaží pracovat sám a docela mu to jde. Až se vrátím ze školy, všechno společně projdeme a pokud potřebuje s něčím pomoct, snažím se ho nasměrovat a poradit mu. Musím říct, že i Základní škola v Ostrožské Nové Vsi, kam můj syn chodí, přistoupila k distanční výuce dobře. Večer se ještě snažím odpovídat svým žákům na emaily, vysvětluji, opravuji.

V čem myslíte, že by zkušenost výuky na dálku mohla být pro školáky dlouhodobě prospěšnou a čím by tento přístup mohl mít pro ně naopak negativní důsledky, případně za jakých okolností?

Myslím, že i výuka na dálku nabízí možnosti růstu. Žáci se velmi posunuli v emailové komunikaci. Na začátku měli potíže odeslat email, učitele oslovit, krátce shrnout myšlenku, poděkovat a rozloučit se. To už myslím zvládá většina z nich. Kromě toho si mohou rozvrhnout svůj čas, mohou pracovat na úkolech v pořadí, jaké jim vyhovuje. Nejsou také, jako ve škole, omezeni délkou vyučovací hodiny, rozdělanou práci nemusí přerušit a dodělat později. Ukázalo se, že některým žákům může on-line výuka dokonce více vyhovovat. Ve školách se například bojí zeptat nebo vyslovit svůj názor před ostatními. Při on-line hodině z domova se cítí bezpečněji. Co se mě týká, učím nejraději ve škole. Celá moje výuka je totiž založena na vztahu s žáky. Navzájem se respektujeme a nad tématy diskutujeme. Snažím se střídat výukové metody a dělat hodiny atraktivní. Potom se i „strašák“ chemie stává pohodovým předmětem, ve kterém může uspět každý, kdo se snaží.

Několik let základní školní docházky jste „stíhala“ ještě za socialismu. Pokud se vám ty hodiny vybavují, mohla byste se pokusit o srovnání, v čem by bylo možné registrovat výhody tehdejší výuky, pokud jste je tam viděla a v čem se před socialistické školství v naší zemi dostala ta výuka současná, ta v kapitalistické éře 21. století?

Stejně jako dnes i tehdy záleželo na tom, jaká byla osobnost pedagoga, který nás učil. V průběhu mých školních let jsem narazila na učitele, kteří učit uměli a kteří nás dokázali motivovat, i na učitele, na jejichž hodiny bych raději zapomněla. S láskou vzpomínám například na svoji třídní učitelku Marcelu Křivákovou. Dokázala mě nadchnout pro zeměpis, který jsem na základní škole milovala nejvíc. Na gymnáziu mě učil chemii pan profesor Jaromír Vašíček. Jemu vděčím na jiný pohled na chemii. V názornosti a ve výuce chemie, která se hodí pro praxi a pro každodenní život, se mu snažím přiblížit. Dnešní výuka se od té před rokem 1989 liší hlavně v častém střídání různých vyučovacích metod. Ubývá výkladu, přibývá skupinové a projektové výuky. Využíváme moderní technologie, počítače a tablety. Často slýchávám, že si dnešní děti ve škole jen hrají. Není to pravda. Při skupinové práci a projektové výuce se žáci navíc učí komunikovat, obhajovat svůj názor, podkládat ho argumenty a hodnotit svoji práci. Připravit takovou hodinu stojí učitele více času, ale výsledek se vyplatí.

Bylo tomu přesně rok, co mnozí učitelé v naší zemi stávkovali za zvýšení platů. Vy jste tehdy Deníku řekla, že do stávky nepůjdete, protože platové podmínky u kantorů byly vloni podle vašich slov dvou a půl krát lepší, než když jste v roce 2003 nastupovala do školy vy sama s platem 11 tisíc korun. S příchodem koronavirové krize si lidé začínají víc vážit svých pracovních pozic a své platy ani zdaleka jako v minulosti neřeší. Je tomu podobně i u kantorů na základních školách?

Ráda bych vysvětlila, jak situaci kolem platů vnímám. Kolegy, kteří před rokem stávkovali, v žádném případě neodsuzuji. Na svobodné vyjádření názoru má každý v demokratické společnosti právo. I když loni a předloni došlo k navýšení platů učitelů, pořád jsme v porovnání s jinými vysokoškoláky podhodnoceni. Nešťastné se mi před rokem zdálo načasování stávky. Byla svolána narychlo a dle mého názoru v nevhodnou dobu. Když se ohlédnu zpět, vidím mnohem více okamžiků a změn ve školství, kdy jsme stávkovat měli a nestávkovali. Koronavirová doba připravila o práci hodně lidí, někteří se dostávají do dluhové pasti nebo žijí na hranici chudoby. Myslím na ně denně. O to více si vážím svého zaměstnání i toho, že dostávám pravidelně plat. O jeho výši můžeme diskutovat, ale teď na to není vhodná doba.

Učíte školáky na druhém stupni a nejraději, jak jste prozradila nedávno Rádiu Zlín, máte hodiny u deváťáků, protože to podle vás mají v hlavách srovnané a mnohé ta chemie láká. Mimo jiné se snažíte jejich pozornost upoutat chemickými pokusy. Řekněte, jaké experimenty jsou pro ně nejvděčnějšími, a ke kterému druhu pokusů musíte sáhnout, pokud nějaká skupinka začne dávat přehnaně na jeho svůj pubertální excentrismus?

Chemii bez pokusů si neumím představit. Jsem ráda, že mám ve škole dostatek vybavení i podporu ředitele školy a mohu pokusy dělat. Už na prvním stupni se naše děti v rámci kroužku Mladý vědec seznamují s chemickým vybavením, učí se první názvy chemických látek a objevují jejich vlastnostmi. Já na jejich znalosti navazuji a snažím se ještě více podpořit jejich zvídavost. A daří se mi to. Nejatraktivnější jsou samozřejmě pokusy, při kterých to bouchá, smrdí a svítí. Žáci ale ocení i jednoduché experimenty, a to hlavně tehdy, když si je mohou vyzkoušet sami. V tom nám nebrání ani dnešní doba. Vždyť vodu, sůl, cukr, olej nebo například mléko má doma každý.

V pátek 22. března 2013 jste se stala celostátní vítězkou soutěže Zlatý Ámos, a to ve všech třech kategoriích. Jak to změnilo váš život?

Nepředstavitelně. Najednou jsem se stala mediálně známou, obracela se na mě spousta novinářů, byla jsem několikrát v televizi i v rozhlase. Moje názory a pohledy na vzdělávání začaly zajímat ostatní. Pro mě byl však zisk titulu Zlatý Ámos hlavně velkým závazkem. Učit stále tak, aby byly děti spokojené, motivované a snaživé. Aby se můj vztah s dětmi nezměnil. Byl stále kamarádský a plný důvěry, ale vždy založený na vzájemném respektu a úctě. Anketa Zlatý Ámos dává žákům možnost ocenit své oblíbené učitele. Stojí za ní skupina odborníků i nadšenců. Ráda bych jim poděkovala za jejich nasazení i myšlenku, se kterou tuto soutěž zakládali.

Vloni na celostátní úrovni této soutěže opět bodovala kunovická ZŠ U Pálenice, když z Prahy přivezla titul Ámos sympaťák a Ámos matikář vaše mladičká kolegyně Pavlína Strýčková. Řekněte, je to náhoda, nebo má kunovická škola v sobě nějaké fluidum, vytvářející jakousi unikátní symbiózu kantorů se svými žáky?

Teď jste mě zaujal, když jste použil pojem symbióza, vzájemné soužití. Myslím si, že bych to lépe nevyjádřila. Opravdu se jedná mezi žáky a učiteli o vztah vzájemně prospěšný. My žáky rozvíjíme, motivujeme a provázíme světem informací. Nám se potom dostává pozitivní zpětné vazby, když naši žáci uspějí při přijímacích zkouškách, dostanou se na vysněné střední školy, dělají práci, která je baví a naplňuje a dovedou se orientovat v dnešním složitém světě. Pak nás hřeje u srdíčka, že jsme k tomu přispěli také my. Nesmíme ale zapomínat ani na rodiče. Bez jejich pomoci by naše snahy neuspěly.

Kde skončily vaše tři korunky za tituly Zlatý Ámos, Dětský Ámos, Ámos sympaťák?

Protože se jedná o korunky, které se předávají a má je propůjčeny vždy úřadující Ámos v dané kategorii, musela jsem je všechny vrátit. Ve své péči jsem je měla pouze rok a zastávaly čestné místo v mém školním kabinetu. Musím přiznat, že jsem se s nimi těžko loučila. Kromě nich jsem předala také vázu - symbol Ámose Zlínského kraje.

Vizitka Růženy Hlůškové
Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor učitelství pro střední školy - biologie a chemie. S manželem Miroslavem vychovávají jedenáctiletého syna Martina. Od roku 1995 je členkou Sboru dobrovolných hasičů Ostrožská Nová Ves, kde byla od začátku svých školních let členkou Mladých hasičů. Po vysoké škole se zapojila do práce ve výboru. Od roku 2002 je členkou zásahové jednotky. Od roku 2009 zastává funkci místostarostky a jednatelky sboru. Dříve závodně, nyní již jen rekreačně hraje stolní tenis. Ráda si přečte dobrou knihu, poslouchá hudbu nebo pracuje na zahrádce. Miluje folklor. A k tomu všemu je také členkou Jednoty Orla v Ostrožské Nové Vsi a tamní předsedkyní Místní organizace KDU – ČSL.