Sotva vchází Topolánek se zástupem hostitelů do učebny, třída zašumí. Přišla osobnost, na kterou se všichni těšili a pro kterou společně koupili dárek na památku.
„Janičko, předej panu Topolánkovi dárek,“ pobízí učitelka malou copatou školačku, která vzorně přichází ke známému politikovi.
Ten jí jako poděkování dává pusu na líčko a těší se, až začne rozdávat vysvědčení. Děti způsobně sedí v lavicích a netrpělivě, obklopeny davy novinářů, čekají, až se ozve jejich jméno. Vše trvá jen několik minut, jeden prvňáček střídá druhého.
Neznáme ho, přiznávaly děti
Vysvědčení je rozdáno a premiér Topolánek navrhuje společnou fotografii ve třídě. „Ano, ano,“ ozývá se hromadně a všichni utíkají na konec učebny, kde si sedají na koberec.
Mezi nimi klečí Mirek Topolánek i hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš, který prvňáčkům přivezl barevné kufříky plné odměn.
Velká událost však končí a premiér naposledy dětem mává. „Čau, čau, já bych chtěl také prázdniny,“ volá do třídy malých školáků. „My se už těšíme,“ reagují budoucí druháci.
Nervozita opadá a malí rozumbradové začínají přemýšlet, kdo to vlastně za nimi přišel. „Neznáme ho,“ přiznávají někteří. Jsou ale hrdí na to, že jim vysvědčení přišel předat někdo známý, i když ani neumí vyslovit jeho funkci, tedy slovo premiér.
