Redaktorka Deníku navštívila pražírnu kávy v Kroměříži a na vlastní oči si prohlédla, s jakou péčí tam odborníci vyrábějí náš oblíbený nápoj.

Málokdo totiž ví, že káva je vlastně ovoce. Krásně bílé květy na kávovnících vystřídají červenofialové plody, které uvnitř ukrývají dvě malá zrníčka. To díky nim se nám podaří přečkat dlouhé studijní noci i těžké pracovní dny.

A jelikož i já patřím mezi velké milovníky kávy, šance dostat se přímo ke zdroji, do pražírny kávy, se jednoduše nedala odmítnout.

Čím dál tím víc lidí si u nás rádo pochutná na lahodném šálku kávy. Díky tomu se ve městech objevují i pražírny, které se snaží lidem přinést ty nejkvalitnější kávy doslova z celého světa.

Jednu takovou pražírnu byste našli i v Kroměříži. Místní podnikatel Josef Hora se tam totiž před několika lety nad šálkem kávy rozhodl otevřít vlastní pražírnu.

Už při vstupu do ní se pak rázem ocitnete v úplně jiném světě. Krásné vůně linoucí se z vypražených zrníček káv mě úplně pohltily. Řadím se mezi lidi, kteří pokud nedostanou pravidelnou dávku kofeinu, nefungují.

„Káva je úžasná věc, která nebude nikdy stejná. Je to s ní stejné jako třeba s vínem. Dneska nám káva nabízí nepoznané možnosti," vítá mě v Kroměřížské pražírně její majitel Josef Hora.

Každému prý chutná trochu něco jiného. Někdo má rád pro mnohé kyselé, ovocné africké druhy, jiný zase jemné oříškové indické nebo jihoamerické kávy.

„Mě naprosto pohltila Afrika. Ať už jako země, kam cestuji, a také její kávy. Právě ta kyselkavá, ovocná chuť, kterou většina lidí kolem mě moc nemusí," odpovídám majiteli a řadím sama sebe mezi ohrožený druh takzvaných kávoholiků. Na oplátku se dovídám, že každá káva má jiný původ, a každá tak potřebuje jiný přístup. Pomalu se přesouváme k pražičce, kde se hemží krásně zbarvená kávová zrníčka. Upražit kávu je malá alchymie. Pražič musí mít nejen zkušenosti, ale musí dávat pozor i na spoustu maličkostí. Okamžitě mi dochází, že kávu nelze pražit podle tabulek: musíte mít pro to ten správný cit.

Obecně se však dá říci, že se praží osm až čtrnáct minut. Podle toho, o jaký jde druh, jaké množství se praží, a pozor, také podle toho, jaký je venkovní tlak!

Až se mi to na první pohled zdá trošku neskutečné: proč by zrovna počasí venku mělo ovlivňovat to, co se děje uvnitř pražírny? Pražič mě rychle vyvádí z omylu.

„Máte pravdu, já jsem tomu taky na začátku nevěřil. Ale po pár letech pražení to poznáte. Je to neskutečný rozdíl," směje se.

Největší jde podle něj vypozorovat na jaře a na podzim, kdy se teploty výrazně střídají. Jeden týden je šestnáct stupňů a o týden později třeba dva, což dělá strašně moc. Při teplejším počasí se káva praží deset a půl minuty, při nule se tatáž značka praží o plnou minutu déle.

Každý pražič si najde svůj styl a snaží se dostat to nejlepší. To se posuzuje na základě takových ochutnávek neboli cuppingu.

„V podstatě hned vezmete čerstvě upraženou kávu, namelete, dáte do šálku, zalijete vodou. A jenom ochutnáte lžičkou. Káva se při tom ochutnávání, takzvaném cuppování, srká. Jenom prostě potáhnete. Jde o jazyk a nalezení chutí, které tam jsou," ukazuje správný postup expert. Záleží už pak prý na pražiči, nakolik si troufne dát lidem spíš citrusovější chutě, které ne každému úplně sedí.

Se zatajeným dechem pozoruji, jak probíhá postupný proces karamelizace. Na začátku je zelené zrnko, které postupně zlátne. Přibližně kolem čtvrté minuty začíná proces karamelizace a jak se mění barva, pražič určuje, zda už je káva dostatečně upražená. Platí, že čím je káva světlejší, tím je káva ovocnější. A naopak tmavší pražení přináší vyšší hořkost a plnější oříškovější chutě.

Při vychutnávání šálku svého oblíbeného espressa tedy už vím, že se ze mě nestane pražič kávy za jeden den. Je to běh na dlouhou trať a trvá to stejně jako třeba u vinařů i celé roky.

Každý druh kávy vám pak ale nabídne úplně jiný zážitek. Je škoda se o tu paletu chutí ochudit a pít jen jeden druh. Vyzkoušejte exotické destinace jako Kostariku nebo Ekvádor mohu vám je vřele doporučit.

VENDULA PUDELKOVÁ