„Když bych neměl přestávky, tak dnes slavím sto dvacátý odběr," usmívá se Václav Kuchař. Počátky jeho dárcovství sahají do roku 1968, kdy se přistěhoval do Chropyně a začal tam pracovat na statku. Seznámil se tam s partou kluků ve svém věku a domluvili se, že půjdou darovat krev.

„Bylo nás asi dvacet a zavolali jsme na zdravotní středisko, abychom se zapsali na odběr. Rádi nás tam uvítali," vzpomíná dárce.

Dodává, že by snad i našel fotografii, kdy se hned po odběru společně nechali vyfotografovat. Od té doby se rozhodl v dárcovství pokračovat.

Podle něj někteří z jeho vrstevníků ještě krev darují, ale o ostatních neví, protože se odstěhovali a dlouho je neviděl. Jeho samotného čeká stý odběr už osmého dubna letošního roku.

„Mám z toho obrovskou radost a nehodlám s tím přestat, beru to jako samozřejmost," vysvětluje Václav Kuchař.

Termíny má vypsané už do konce roku a pravidelně si hlídá svůj zdravotní stav, což je prý velmi důležité. Za rok lze krev darovat až čtyřikrát.

„Jsou tam intervaly. Člověk může absolvovat odběry po devadesáti denních přestávkách," upřesňuje důchodce.

Darování krve mu prý vždy zlepší náladu. „Po odběru se cítím lehce, jako kdybych se vznášel a ještě čtyři dny poté je mi fajn," pochvaluje si. Někdy se na odběr i těší.

„Nejdříve vyplním dotazník, pak si sednu do křesla a vypustím ze sebe půl litra krve. Pak si zajdu do bufetu," prozradil.

Jeho krevní skupina je 0AR+ a teoreticky by mohl dávat krev všem. V opačném případě je to ale horší, protože on sám může dostat pouze právě svou krevní skupinu.

„Jsem v určité nevýhodě, ale dosud jsem neměl nic zlomeného, takže jsem naštěstí krev nepotřeboval," poznamenal. O tom, jestli jeho krev někomu zachránila život, však prý netuší. „Nikdy jsem po tom nepátral," uzavřel.

MAREK HOŘAVA