„Nejsme sice registrovaní, ale bereme se jako sdružení pro oživování historie takové, jaká byla. Vystupujeme po celé republice. Navštěvujeme akce zaměřené na dobové ztvárňování historie a řemesel. Je nás několik rodin s dětmi, takže jezdíme i na hrady, kde přespáváme, děti se tam ve svých kostýmech volně pohybují, šermují, jedí naše jídlo a užívají si to,“ vysvětluje Jana Gazdošová.

Část sdružení pod jejím vedením vaří středoevropská jídla podle dobových receptů. Nejraději prý vaří podle spisku receptů vydaných v roce 1354 v Německu.

Aktuálně je zařazeno několik novinek. Jedno jídlo se jmenuje Slepice a druhé Pokrm.

„Základem Slepice je pečená slepice, následně ještě povařená a zahuštěná chlebem, podává se s pečenými hruškami, kořením a trochou octa. Je to taková kašovitá strava. To Pokrm je trochu něco jiného. Jde o jáhly uvařené s mandlemi. Má to zajímavou chuť. Nechá se to ztuhnout, obalí ve vejci a opeče,“ prozrazuje přípravu svých gastronomických lákadel Jana Gazdošová.

Jankovičtí stárci se o víkendu oddávali hodovému veselí
Jankovičtí stárci se o víkendu oddávali hodovému veselí

Mezi další dobroty Čeládky řemeslné patří pečený jazyk s jablky, pánevné, což jsou pochutiny připravované na pánvi, či podle staršího receptu pečený chléb svaté Margarety z Antiochie, což je sváteční chleba, který na přelomu 12. a 13. století pekly jeptišky v klášteře. Zvláštní je tím, že kromě šesti druhů koření obsahuje také třtinový cukr.

„V nabídce máme i takzvaný masový chléb, který údajně miloval Karel IV. Ten recept jsem získala od jedné paní ze Slovenska, se kterou si občas píšu. Ta sbírala recepty 40 roků a tento recept objevila někde v maďarském archívu,“ prozrazuje Jana Gazdošová.

Čeládka řemeslná však neprezentujeme pouze středověkou kuchyni. Mezi její členy patří také tkalounkář, jenž učí tkaní na karetkách, hřebenovém stávku i na prstech. Ranhojič, který lidem za využití dobových nástrojů ukazuje, jak se co kdysi ošetřovalo, či jak se třeba trhaly zuby.

„Také s námi jezdí věštkyně v replice kostýmu z 15. století, tak jak tehdy vypadaly cikánky, které v té době výhradně věštily. Dá se říct, že i s dětmi je nás dohromady něco kolem padesáti,“ uzavírá Jana Gazdošová.