„Tady v Chropyni se sejdeme vždy přibližně dvakrát do roka," vysvětlil Vladimír Blažek,

předseda místního kynologického klubu a zároveň člen Boxer clubu Olomouc, který sdružuje právě majitele zmíněné psí rasy.

Přímo z Chropyně podle něj docházejí čtyři boxeři, zbytek majitelů je z okolí. „Hlavní náplní bývá nácvik obrany, ale míváme i nácviky poslušnosti, mohou být cvičení na zkoušku chovnosti, výběrovou bonitaci, jednoduše vše, co každý psovod potřebuje, si tady může vyzkoušet," vyjmenoval Blažek.

V sobotu byla ovšem na programu poslušnost a obrana. „Sešlo se nám deset dospělých psů a čtyři štěňata. Je to ale zároveň i tak trochu společenská akce, takže kromě majitelů vždycky dorazí i nějací ti rodinní příslušníci a podobně," poznamenal s úsměvem předseda chropyňského kynologického klubu. Jediným problémem tak bylo víkendové nepříliš vlídné počasí. „Aspoň ze začátku bylo naštěstí ještě slušné, pak už nám to moc nevyšlo," uzavřel s pokrčením ramen Blažek.

Strach nemám, ale respekt tam být musí, říká psí figurant

Velmi podstatnou, možná přímo zásadní úlohu měl na sobotním Dnu boxera v Chropyni Jiří Beneš z Kroměříže. Kromě toho, že přivedl svého psa, totiž zároveň při výcviku zafungoval jako figurant.

Jak jste se dostal k účasti na dnešní akci?

Jsem členem kroměřížského klubu a pan Blažek jakožto organizátor téhle akce mě poprosil, abych se zúčastnil.

Figuranta na podobných akcích děláte pravidelně?

Už asi dva roky. U nás na cvičáku mi kdysi řekli, ať to zkusím a už mi to vydrželo. Sám mám totiž taky boxera, pětiletého psa, který se jmenuje Bary.

Co vlastně takové figurantství obnáší? Například oblek máte vlastní?

Oblek je klubový, jsou to vlastně nohavice, k tomu takzvané kopačky a rukávy.

A vaše úloha během výcviku spočívá v čem?

Podstatné je, že pes by měl kousnout vždycky jen do ochranného rukávu. Zdolává překážky, takzvané revíry, to jsou makety které vidíte na ploše, a když stojím právě v maketě, tak mě nesmí napadnout, jenom takzvaně vyštěkat. Když už se dostanu na volný prostor, měl by mě dostihnout a zakousnout se do rukávu.

Nemáte při tom někdy strach? Stalo se vám, že vás nějaký pes pokousal víc, než je zdrávo?

Vyloženě strach nemám. Jednou mě pes trochu pokousal, ale bylo to fena ovčáka a bylo to vyloženě ze strachu, tedy jejího. Byla trochu plašoňka, pracovaly jí nervy a jak jsem se zvedal, tak mě trošku vzala do břicha. Ale bylo to jenom takové zobnutí, navíc dané i tím, že jsem se k ní skláněl, aby měla pocit, že je vyšší, právě kvůli tomu jejímu strachu. Já sám tedy strach nemám, i když zdravý respekt tam být rozhodně musí.