Psaním poezie začal vyjadřovat své nejniternější pocity už před několika roky.
„První básničky jsem napsal už na počátku devadesátých let. Snažil jsem se a pořád se snažím chodit s otevřenýma očima a vnímat tu krásu kolem sebe, včetně věcí méně příjemných a smutných,“ říká Klapil.
Dodal, že papír se pro něj už tenkrát stal jakousi zpovědní vrbou.

„To, co mě trápilo, jsem napsal a začal jsem si se slovy trochu víc hrát,“ vzpomíná básník, kterého v tvorbě ovlivnilo i období zamilovanosti.
Nejdřív psal básničky jen tak do šuplíku. Vydávat je začal samizdatem až o několik let později.

„Sbírky neprodávám, spíš je rozdávám svým přátelům. Kdybych si z poezie udělal obchod, přestala by mě bavit,“ svěřil se poeta.
Psaní veršů není však jeho jedinou činností, při které se může realizovat. Začal tvořit grafiky a kreslit portréty.

Petr Klapil skládá verše, píše knihy a kreslí dokonce grafiky i portréty

„Jsem samouk, i když je pravda, že jsem rok docházel k Jiřímu Víznerovi, který vyučuje výtvarný obor v kroměřížské základní umělecké škole,“ podotkl Klapil.
Aby toho nebylo málo, pustil se i do psaní knížek. Před dvěma lety se významnou měrou podílel na knize nazvané Kvasice.

„Zpracoval jsem v ní historii svého rodného městečka, protože mě velmi zajímá,“ svěřil se autor, kterého mohou lidé potkávat v ulicích Kroměříže v uniformě městského strážníka.

Další knížka, kterou připravuje, bude také souviset s Kvasicemi. „Tentokrát v ní zpracovávám osudy významných rodáků a těch, kteří se do Kvasic přistěhovali, ale i tak pro ně byli přínosem,“ dodal autor stovek básní a desítek portrétů.