Například současný chropyňský starosta Radovan Macháček se může pochlubit, že na tamní osmiletce patřil mezi nejlepší žáky.
„Byly to skoro samé jedničky, možná poslední rok jedna dvojka. Na ty časy se dobře vzpomíná,“ popisuje svoje studium Macháček.
Zdeněk Pánek z Bystřice pod Hostýnem si mohl život na základní škole vyzkoušet ze dvou odlišných pozic. „Provázelo mě to v podstatě celý život.

Šéfové radnic z kroměřížského regionu prý k postrachům učitelů nepatřili

Nejdříve jsem jako chlapec školu navštěvoval a o pár let později jsem měl možnost tam učit. Pozitivní zkušenosti mám s obojím,“ líčí starosta, který dodnes chová k bývalým kolegům velkou úctu.
Starostové dnes zastávají významné funkce, ale nebyli to svatoušci odjakživa. Klasickým klukovským průšvihům se nevyhnul třeba prusinovický starosta Petr Lipner.

„Samozřejmě, že tam probíhaly takové ty známé klukoviny jako třeba házení houby po učiteli, potyčky mezi spolužáky a podobně. Tak už to prostě chodilo,“ směje se Lipner. Dodnes ovšem rád vzpomíná na výbornou partu, která se v jeho třídě sešla.

Skvělé lidi potkala na škole také Romana Kozáková, která dnes stojí v čele Zlobic. S mnoha bývalými spolužáky udržuje přátelství dodnes.
„Teď už jsou z některých významné osobnosti, které působí po celé republice,“ upozorňuje starostka.

Se všemi prý vycházela dobře. „Měli jsme hlavně perfektní třídní, která nám dala hodně do života,“ vzpomíná Kozáková, která neměla problémy se známkami ani s přečiny proti školnímu řádu.

Naopak si vybavuje samá pozitiva. „Jezdili jsme na výlety, cvičili spartakiádu. Já jsem v té době ještě docela dobře hrála házenou a dělala atletiku,“ popisuje své mimoškolní aktivity Kozáková.

Starosta Zdounek Martin Drkula zase srovnává život na základní, střední a vysoké škole. „Měly své kouzlo, každá škola jiné. Na základce to byl pohodový život, samozřejmě nějaké průšvihy byly, ale naštěstí nic zásadního,“ vybavuje si. S přibývajícím věkem se mu prý měnil i prospěch. „Nejdřív to byly samé jedničky, s přechodem na střední to bylo horší. Naštěstí se to potom nějak stabilizovalo,“ srovnává s úsměvem Drkula.