Budete kandidovat i v příštím roce?

Zatím nejsem rozhodnuta. Nechci teď říkat žádné konkrétní stanovisko.

Co považujete za největší úspěch?

Podařilo se nám v Koryčanech rozjet kulturu, která skomírala. Vznikla spousta nových akcí, ze kterých už se staly skoro tradice. Teď nám do toho sice hodil vidle covid, ale považuji za úspěch vůbec to, že jsme s nimi započali. Například ples města, který tu nebyl desítky let, se stal velmi oblíbeným.

Z investic bych vypíchla například rekonstrukci školy. Byla také finančně nenákladnější – vyšla na 23 milionů korun. Máme díky ní vybudované krásné nové prostory na výuku chemie, fyziky, dílen, cvičnou kuchyň. Škola je celkově zmodernizovaná. Bohužel, téměř hned po kolaudaci přišel covid a děti skončily na distanční výuce.

Tak teprve teď si krásné nové prostory užijí. V době covidu jsme alespoň část učebny, ve které jsou šicí stroje, využili pro šití roušek. 
Soukromě pak považuji za úspěch to, že jsem dostala možnost pracovat pro obec už dvě volební období.

Co bylo nejtěžší za těch sedm let?

Nejhorší byl start. Než jsem se zorientovala, co ta práce obnáší, jaké jsou rozběhnuté věci, co kde hoří, kde jsou jaké termíny. To pro mě bylo asi nejtěžší. Řekla bych, že jsem tímto ztratila dva roky.

Jak byste definovala funkci starosty potažmo starostky?

Nedá se to stručně definovat. Nese to sebou pocity uspokojení z dobře odvedené práce, do toho se mísí mínusy, že nejde uspokojit všechny ve všem. Taková třaskavá směs všeho.

Je to velká zodpovědnost nejenom vůči lidem, ale také vůči sobě, protože člověk má hlavu na špalku každý den. Ta zodpovědnost za nakládání s obecním majetkem. Ale jsou tam i ty pocity uspokojení, že se podaří pro lidi něco vytvořit.