Nevzhledných prostorů, které nejsou nijak zvlášť opečovávané, bychom našli snad v každém městě hned několik. Často se mezi ně řadí podchody či tunely. Výjimkou není ani hulínský železniční podchod. Cíl zušlechtit tyto prostory si dal nedávno sprejer Milan Ženožička.

Mladická rebelie, jak nazývá své začátky Ženožička, mu vydržela od roku 1995 do dnešních dnů, kdy už vede spořádaný rodinný život.

Po několika nelegálních malbách ve středu Hulína, kde neznámý autor ztvárnil významné osobnosti, jejichž jména nesou jednotlivé hulínské ulice, nyní vzniknou legální graffiti v hulínském podjezdu.

Hulín akci podpoří

Již zmiňované malby lidé svého času přijali s jistou dávkou rozpačitosti. Ve většině případů se však obrazům dostalo kladné odezvy. Jak se nyní Hulíňané dívají na plánovaný projekt s pracovním názvem PodHul? O co se vlastně jedná?

Sám autor Milan Ženožička při debatě o projektu zdůraznil, že celá akce dostala zelenou od majitele prostor, kterým je Správa železniční dopravní cesty. Navíc ji, ačkoliv to nebylo nutné, posvětilo město Hulín.

„Potřebné povolení mám již rok. V současnosti jsme ve fázi, kdy je vše nachystané, ale ještě se shání peníze,“ uvedl Ženožička.

Koncept celé akce je sondou do hulínské historie.

„Společně s místním pamětníkem Vlastimilem Úlehlou jsme dali dohromady 22 milníků z naší městské minulosti, počínaje rokem 1224. Jednotliví autoři dostanou zadání, jaký ročník mají zpracovat a zbylá prezentace je čistě v jejich režii,“ hovořil o akci PodHul Ženožička.

Aby bylo ještě více zdůrazněno, že se jedná o hulínskou historii, budou základní podkladové a obrysové barvy tvořit oficiální barvy města – červená, modrá a bílá. Konkrétní graffiti malby však nechtěl autor prozradit.

„Na začátku jsem měl vybraných asi 120 letopočtů. Pak jsme s panem Úlehlou prováděli jejich selekci, abychom se dostali na udaných 22. Víc jich tam, kvůli velikosti, zařadit nemůžeme,“ nechal se slyšet Milan Ženožička.

Variantu, kdy bude ke konkrétním vyobrazením i letopočet, zvolil autor z jednoho prostého důvodu. Chtěl, aby se kolemjdoucí zastavili, prohlédli si výtvor a sami zapřemýšleli, o co se jedná.

„Nechci, aby to byla jen změť nicneříkajících obrázků,“ dodal Ženožička.

Graffiti jako nadčasové dílo

Spoluautor Vlastimil Úlehla poděkoval, že se do této práce mohl také zapojit.

„Hulín býval a je železniční křižovatkou. Navíc můj otec pracoval na dráze a já jsem se kolem nádraží motal celý život,“ projevil díky Úlehla, který zároveň dodal, že rád spolupracuje s lidmi, kteří dělají v životě věci, jež mají smysl. Ze strany veřejnosti je projekt zatím přijímán celkem pozitivně.

„Byla bych moc ráda, kdyby se to podařilo. Navíc je to něco, co má v sobě nápad,“ myslí si Jarmila Zakravačová, vedoucí hulínské knihovny. Z řad ostatních přítomných se ozývaly například názory, že se jedná o nadčasové dílo, že se jedná o zkulturnění prostor, které to zcela jistě potřebují.

„Samozřejmě se najdou remcalové, to je vždy. Nemůžete se zavděčit všem. Ale prostor na připomínky tu byl. Snad jsme vyslyšeli všechny,“ ukončil Milan Ženožička.