Vznikl v roce 2011 jako občanské sdružení, na spolek se transformoval později.

„Seděli jsme u piva a nadávali, že je všude nepořádek, černé skládky, a že je s tím třeba něco dělat. Kolegyňka je akční žena, takže na další setkání už přinesla stanovy a založili jsme občanské sdružení,“ popisuje Kamila Sýkorová.


Podobnost s kroměřížskou Barbořinou není náhodná.

„Na Barbořině se konal úplně první Ekoscuk, tedy úklid. Kolegyně pak někde našla, že nejvyšší vrchol Barbořiny je právě Barbořice, a to nám přišlo pěkné,“ vysvětluje místopředsedkyně.

Je to pár dní, co se s dalšími dobrovolníky sešli už na dvaadvacátém Ekoscuku, který jinak Barbořice spojila s celorepublikovou akcí Ukliďme Česko. K úklidu mnohých lokalit se ale vrací: právě proto, že se tam stále vrací i nepořádek. Třeba na dubnovém Ekoscuku odvezl spolek přes tři sta padesát kilogramů různého harampádí.

„Ze začátku mi to přišlo smutné a beznadějné. Pak jsme si ale uvědomila, že každá pomoc přírodě je důležitá,“ říká žena.

Také počáteční představa o nabírání dalších členů dostala trhliny.

„Ze začátku jsme mysleli, že se k nám budou přidávat lidé, kteří budou mít stejné zapálení. Nakonec občas přijde někdo nový, ale není tak horlivý. S více členy už také není jednoduché sladit čas akcí a podobně,“ líčí místopředsedkyně spolku.
Ten má tedy momentálně tři členky a řadu přátel, kteří se připojují na akce podle toho, jak chtějí a mohou.

„V rámci svých aktivit nám pomáhali i lidé ze sociální rehabilitace Zahrada. Jinak my s našimi dětmi, manželé, známí a sem tam někdo cizí. Také nám třeba přišly pomoct děti z dětského domova nebo rodiny z Klubíčka,“ vyjmenovává s tím, že v adresáři pro informace o akcích mají momentálně přes dvě stě zájemců.

Kromě Ekoscuků letos druhým rokem pořádala Barbořice také příměstské Ekotábory.

„Letos jsme na ně navázali pro velký zájem z minulého roku. Celou dobu jsme s dětmi byli venku, fungovalo to vlastně formou lesní školky,“ vysvětluje.

V rámci hry se skřítkem Mariánkem se pak děti po okolí učily poznávat rostliny nebo hmyz a vyzkoušely i různé pokusy.
S rodiči se spolek setkává formou Ekopokeců a workshopů. Na těch si předávají zkušenosti například s výrobou ekologických čistících prostředků a dalšími aspekty ekologicky fungující domácnosti.

„Úžasný je třeba ocet a citron. Ty vyčistí skoro vše a nezanechá to ekologickou stopu jako chemické čistící prostředky. Výhodou samozřejmě také je, že když vám malé dítě spořádá citron, není to tak nebezpečné jako když se napije Sava,“ směje se Kamila Sýkorová.

Právě sdílení je pro spolek důležité.

„Jindy zase třeba vyměňujeme recepty na chléb, nebo tipy na cestování a hry pro děti,“ dodala.

Významnou kapitolou je pro Barbořici také třeba bezobalová domácnost: tedy snaha vyprodukovat jako domácnost co možná nejméně odpadu. Na začátku školního roku se tak zúčastnili přednášky Bey Johnson, světové guru v tomto oboru. Se získanými informacemi se s ostatními podělí na webu a také na prosincovém workshopu.

Nejde však prý o nic ortodoxního.

„Nejsem zastánce extrémů, nikoho neodsuzujeme za to, že třeba netřídí odpad. Byla by to hloupost, každý máme priority nastavené jinak,“ uznává Kamila Sýkorová.

I na svém webu spolek potenciální členy upozorňuje, že praktická ekologie bude stát i nějakou tu odvahu.

„Myslíme to tak, že člověk musí vystoupit ze své komfortní zóny. Nejtěžší totiž je, se pro to opravdu rozhodnout,“ vysvětluje.
Většina aktivit Barbořice je spojená s pobytem venku a přírodou. Čemu se tedy budou věnovat v zimě?

„Naplánované máme Ekoklubíky, kde se scházejí maminky s dětmi, v minulém roce jsme z toho v podstatě měli lesní školky. Teď už to ale organizačně nešlo, tak se scházíme podle toho, kdo jak chce a může. Vždy se věnujeme nějakému tématu, zároveň se ale snažíme být stále hodně venku. To se s dětmi dá téměř za každého počasí, a v Klubíčku máme zázemí,“ dodává místopředsedkyně.

Kromě toho spolek plánuje třeba výlet do ornitologické stanice v Přerově a přemýšlí už také nad plány na příští rok. Hodlá zachovat tradici Ekoscuků a podobných akcí, členové ale uvažují ale i o úplně novém projektu.

„Můj sen je, že uděláme nějaký materiál, který se bude mezi lidmi šířit a doplňovat. Měly by tam být kontakty třeba na místní farmáře, bezobalové, ale i ostatní prodejny, kde se dá co šikovného sehnat,“ uzavřela místopředsedkyně spolku Barbořice.