Totiž moderní pojetí výuky vychází z individuálních potřeb žáků, výklad tedy neprobíhá od tabule, naopak je cílený na konkrétního žáka a jeho momentální potřeby. Malotřídní školy tak mají obrovskou výhodu, kdy je počet dětí ve třídě nižší. Učitelé se mohou dětem věnovat individuálně.

Avšak pedagog musí své učitelské mistrovství skutečně každou vyučovací hodinu prokazovat, to potvrzuje i učitelka z malotřídní Základní školy v Počenicích Hana Mrhalková.

„Je to výzva, hra a vzájemná tolerance všech zúčastněných,“ shrnuje a dodává, že za dvaadvacet let co působí v malotřídní škole neměla nikdy důvod o spojených ročnících pochybovat a tvrdit, že poskytují vzdělání na nižší úrovni.

Opak je podle ní pravdou.

„Pokud k nám přestoupí žák z velkého třídního kolektivu, má problém s tempem, porozuměním, často i s chováním. Žáci jsou povzbuzováni, současně však hodnoceni podle skutečných výsledků. Pozitivní motivace má zdravé hranice, učí děti spravedlivému posuzování odvedené práce, podporuje upřímnou a dobře myšlenou kritiku. Odsuzujeme kladné hodnocení za každou cenu. Chceme naše děti připravovat pro skutečný život bez umetání cestiček a vydupávání jedniček,“ vysvětluje.

Má podle vás výuka ve spojených ročnících nějakou nevýhodu?

Žádnou nevýhodu z úhlu profesionála jsem nevypozorovala. Nevýhodou může být pouze to, že rodiče si myslí, že takové to vzdělání je méněcenné, že toho stihnu méně, že dítě se rozptyluje posloucháním někoho dalšího.

Pro dítě jsem, ale žádnou nevýhodu neznamenala. Může být jedna jediná, a to že těch dětí je tady málo a je na ně vidět. To znamená, že mají například daleko méně prostojů než děti v jednoročníkové třídě, protože si je pohlídám. Nedovolím jim udělat chybu.

Do Základní školy v Počenicích jste nastoupila před 22 lety? Učila jste i před tím? Můžete srovnávat?

Učila jsem na Slovaně v Kroměříži, což je opravdu velká škola. Když jsem tam učila, měla jsem ve třídě 32 dětí. Každý počtář si spočítá, že když má učitelka 45 minut vyučovacích a 32 dětí, má minimum času na každého z nich. A když mám 10, 12 dětí mohu individuálně s tím dítětem pobavit, i když mám výklad půl hodiny. Proto jsem odešla na vesnici na vlastní žádost. Tohle mi vadilo.

Když jsem začínala, působila jsem mimo jiné i na Základní škole Zámoraví, která byla pilotní školou při zavádění nových metod výuky, které jsou víceméně založeny na tom samém principu, který máme i my v naší škole. Prošla jsem tímto typem výuky tedy už v roce 1984. Dnes se jedná o obrovský boom, my jsme to už tehdy však dělali naprosto běžně.

Jak to tedy u vás ve vyučování vypadá?

Když dostanu na začátku září prváčky, tak se šest týdnů tvrdě učím, jak s nimi jednat, aby mi rozuměli, ale hlavně, aby se mne nebály. Většinou se mne bojí proto, že potřebují své strachy na něco svést. Své strachy nepojmenují konkrétně, že něco neumí nebo mu nejde, většinou doma řeknou, že se bojí paní učitelky, ale nedokáží říct proč. Bývá tam nějaký blok, které dítě pojmenuje tím nejméně složitým způsobem. Musím si k nim nalézt cestičku a pak jedeme. Ne my, ale oni pak už jedou sami. Rádi sami zkoumají a já jim v tomto malém počtu mohu opravdu umožnit každý den, aby si na problém přišly sami. To co oni vyzkoumají sami, v té hlavičce zůstane.

Máte ve vyučování pravidla?

Zvoníme pouze na začátku vyučování, aby děti věděly, že se mají zformovat do lavice, abych si je mohla přepočítat, že tady jsou, ale potom nám zvoní až na velkou přestávku a konec velké přestávky, proto aby den byl nějak rozčleněn. Jinak současné paní ředitelce vůbec nevadí, jestli první hodinu něco nedodělám, dodělávám to na začátku hodiny druhé nebo si tu hodinu protáhnu avšak s tím, že jí to nahlásím. Mohu tak bez problému poskytnout čas všem ať už je to rychlýk či inkluzovaný žák.

Pravidla tady jsou a jsou jasná, ale vycházíme si vstříc a nezneužíváme to. A když vidí děti, že to dodržujeme, tak nás kopírují. Hledají vzory. Když je pozdravím, poděkuji, poprosím. Oni to dělají během chvilky také.

Jinak zde děti mají volnost. Na začátku školního roku je potřeba jim vysvětlit, že už jsou ve škole. Po čtyřech týdnech už se však nebojím a pouštím je, aby si úkol udělali chtějí, oni mi zmizí po budově. Až to mají, přijdou, ukážou, nechají si zapsat známku. Vycházíme z našeho školského programu, ale malý počet dětí a to, jak to tady celkově máme nastavené, v podstatě odpovídá výuce na soukromé škole, kde rodiče platí peníze.

Aby škola dobře prosperovala, předpokladem je dobrá spolupráce se zřizovatelem, ve vašem případě obcí. Daří se v Počenicích?

Se zřizovatelem vycházíme moc dobře a maximálně nás podporuje. Díky němu si u nás děti nemusí financovat ani jeden pracovní sešit či učebnici. Prváci jsou plně vybaveni, dá se říci, že co jim nakoupí rodiče jim zůstává doma. Samozřejmě v průběhu roku, kdy se něco poláme či ztratí, to už je na rodičích, ale to první vybavení získávají od školy. Loni poprvé navíc dostaly prváci 2000 kredit, to znamená, že když jedeme například do divadla, nemusí platit a bere se jim to z tohoto fondu, který také financuje obec.

Mohlo by se zdát, že vesnické školy nemají takové možnosti financovat zlepšení vybavení školy. Je tomu tak i ve Vašem případě?

Nestěžujeme si, máme dvě interaktivní tabule, luxusně vybavenou počítačovou učebnu i moderní nábytek.