Pavel Hejcman se narodil 23. března 1927 v Praze. V průběhu hodiny výtvarné výchovy za druhé světové války ho vyloučili za odvážný žert z karlínského gymnázia. Následně se vyučil strojním zámečníkem v ČKD.

V letech 1946–1950 studoval Vysokou školu politickou a sociální. Náročné studium po roce 1948 navíc ještě ztížily politické prověrky a jeho onemocnění tuberkulózou.

Kvůli jeho zdravotnímu stavu se odstěhoval k rodičům své přítelkyně Marie do Bystřice pod Hostýnem. Oba poté našli místo v bystřickém podniku TON.

MOC INKOUSTU A PERA

Na konci 50. let se Hejcman začal věnovat literární tvorbě. Inspirací k prvnímu románu Roxelanin meč pro něj bylo odkrytí hrobky rytíře Božího hrobu v bystřickém kostele.

„To malé, komunisty zglajchšaltované městečko mně ukázalo svým klidem mnohem pestřejší a zajímavější dráhu, než jsem si vůbec mohl představit,“ vzpomínal ve své autobiografické knize Stébla ve vichřici.

Následovalo mnoho titulů vycházejících i v zahraničí od historických románů po kriminálky. Celkem napsal Hejcman na třicet románů.

NEŽÁDOUCÍ PRACOVNÍK

Při prověrkách v roce 1968 se s několika kolegy dohodli, že v reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy vystoupí z KSČ. Kolegové ho však zradili.

„Všichni ti dobří kamarádi, kteří měli vstát a položit stranické legitimace předsedovi na stůl se mnou, mlčeli a uhýbali pohledem,“ napsal.

Následoval vynucený odchod z podniku TON. Dva roky se marně snažil najít práci. Pokoušel se živit jako spisovatel, jakožto nežádoucí autor publikoval pod pseudonymem Pavel Dejl či Gustav Franc.

Kvůli tématům jeho špionážních románů se o něj začala zajímat také Státní bezpečnost. Od první poloviny 70. let pracoval Hejcman díky svému kamarádovi jako frézař v bystřickém kovodělném družstvu Lidrukov.

AGENT STAROSTA

Ke konci roku 1989 Hejcman vstoupil do veřejného života a podílel se na utváření bystřické buňky Občanského fóra. Hejcman se stal do prvních voleb předsedou městského národního výboru a potom po dvě volební období také starostou Bystřice.

Jeho jméno se taktéž neprávem objevilo v Cibulkových seznamech, v roce 1993 ho soud očistil.

ROZKVĚT MĚSTA A ZÁSLUHY V KRAJI

Pavel Hejcman zůstal aktivním členem městského zastupitelstva i poté, co skončil po osmi letech ve funkci starosty.

„Byl to noblesní vzdělaný pán, který se aktivně zajímal o politiku i dění ve městě. Pravidelně jsme se scházeli, on se zastavoval na úřadě a my jsme zase nikdy nezapomněli na jeho narozeniny,“ zavzpomínal nynější starosta a Hejcmanův nástupce Zdeněk Pánek

Jakožto první porevoluční starosta Bystřice inicioval Hejcman významné a pro město důležité investiční akce, jako plynofikaci, stavbu čistírny odpadních vod nebo ekologickou skládku odpadu pro více než čtyřicet okolních obcí. Za jeho působení se také zásadně zrenovovalo Masarykovo náměstí a střed města.

„Pavel Hejcman pomohl Bystřici v mnoha směrech. Řešil věci, které město nezbytně potřebovalo, ale zároveň myslel i na jeho krásu. Zasloužil se například o to, že centrum zdobí kašny s originálními vodními sochami. Na počátku 90. let také převzal bystřický zámek do majetku města. V té době se otevřel veřejnosti, začal se postupně rekonstruovat a stal se centrem kulturního dění u nás,“ dodal Pánek.

V roce 2006 dostal Hejcman kulturní ocenění Zlínského kraje PRO AMICIS MUSAE za celoživotní rozsáhlé literární dílo.

Pavel Hejcman zemřel v pátek 17. července ve věku 93 let. Lidé se mohli s bývalým starostou a spisovatelem naposledy rozloučit v bystřickém kostele minulý pátek.