Po deseti letech sem přivezl opět obrazy zachycující každodenní život za komunismu v jeho surové kráse. Fotograf sám však nemá na totalitní režim, který u nás panoval před rokem 1989, dobré vzpomínky.

„Byl jsem zavřený, měl jsem zakázáno vyučovat,“ posmutní vždy, když si vybaví dobu normalizace.

Když se díváte na fotografie, které zachycují období hlubokého komunismu. Jaké pocity to ve vás vyvolává?

Jen nostalgické vzpomínky. Je to doba, která již naštěstí skončila. A doufám, že všechny ty fotografie onu dobu reflektují co nejpřesněji. Snad zůstane to období již jen vtištěno do snímků.

Vystavoval jste fotografie tohoto typu i za hranicemi?

Fotografií je ještě více než jen tyto umístěné nyní v Kroměříži. A pořád se používají na výstavách. I v zahraničí.

Dokážou vůbec lidé v jiných státech pochopit ty silné emoce skrývající se v jednotlivých snímcích?

Dívají se na ně trochu jinýma očima než my Češi. Neznají ten kontext, který známe my. Nemohou je prožívat stejně jako my, kteří jsme v tom politickém prostředí žili. Vnímají situace zachycené na fotografiích z lidského a uměleckého hlediska. Ne z toho politického.

Jak vnímáte 30 let svobody?

Buďme šťastní za to, že svoboda přišla. Problémy samozřejmě existují. Bez těch by to ani nebylo možné. Já osobně jsem rád, že jsem se svobody dožil.

Pro vás byl rok 1989 zlomový.

Rok 1989 pro mě byl vskutku velmi důležitý, protože já jsem předtím měl velké politické problémy. Byl jsem zavřený a nesměl jsem vyučovat. Všechny problémy, které mě provázely najednou po revoluci zmizely. Byl jsem rehabilitován, mohl jsem začít učit na vysoké škole. Pro mě to byl zlomový okamžik.

Výstavu (AB)NORMALIZACE jste přivezl do Kroměříže po deseti letech znovu. Proč?

Původně jsem byl požádán, abych udělal výstavu zvonění klíčů. Snímky z náměstí, manifestací. Já jsem namítal, že takových výstav bude letos mnoho. Každý bude chtít přinést své svědectví o revoluci. Ale myslím, že je důležité hledat onen kontext. Dobu, ve které jsme žili, a která vedla k pádu režimu. A že je dobré si uvědomovat v čem jsme žili.

Jindřich Štreit (* 5. září 1946, Vsetín)

Vystudoval pedagogickou fakultu Univerzity Palackého. Následně začal učit na ZŠ v Rýmařově. Svou první výstavu měl Štreit v roce 1967. Soustředil se na portrét a romskou tematiku. Poprvé se dostal do křížku s tajnou policií v roce 1982. Byl vzat do vazby a posléze odsouzen dvouletým podmíněným trestem. Součástí trestu bylo zabavení negativů a pozitivů a fotoaparátu. Měl zakázáno fotografovat a byl sledován. V dějinách fotografování je tento případ pravděpodobně unikátní. Od roku 1994 vyučoval na VŠ v Opavě. Pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Rakousku, Německu, ale i Číně.