Úryvek z otrlého scénaře, který zesměšňuje utrpení židovských vězňů za druhé světové války?

Ne, jde o ukázku z představení, které hrály v Terezíně samotné oběti nacistů. Sarkastickým divadlem se snažili pobavit své trpící spoluvězně a ze smíchu sami načerpat sílu.

Terezínským ghetem prošlo za necelé čtyři roky více než sto čtyřicet tisíc židovských vězňů, mužů, žen i dětí. Pro mnoho z nich se stalo místem, kde jen čekali na transport do vyhlazovacího tábora Němců.

Židovský festival, který tento týden v Holešově nabídl nespočet akcí, připomněl také holocaust. Unikátní divadelní představení vzniklo složením ze střípků textu kabaretu hraného v Terezíně. Následné besedy se zúčastnila docentka Lisa Peschel studující právě kulturní život v ghettu.

ANTISEMITISMUS JE STÁLE AKTUÁLNÍ

Vladimíra Dvořáková, jedna z hereček a zároveň iniciátorek nastudování inscenace Proč se smějeme, aneb Pokus o rekonstrukci terezínského kabaretu řekla, že po přečtení scénáře byla doslova ohromena.

„Když jsem si jej přečetla, ucítila jsem obrovský přesah, který hra má,“ popsala své první dojmy herečka.

„Nedělali jsme jen rekonstrukci něčeho, co se hrálo v Terezíně před více než 75 lety. To téma je totiž pořád aktuální. Ať si kdo chce co chce říká, antisemitismus je stále živý. A když se něco stane, vždy za to budou viněni židé. Jsou šikovní, chytří, vzdělaní a závist je nekonečná,“ vyjádřila se dále Vladimíra Dvořáková.

„Musíme si uvědomit, že každý se může stát členem nějakého společenství, které budou ostatní odsuzovat. Nikdo přece nechce, aby se opakovaly deportace, transporty a další hrůzy z dob druhé světové války,“ dodala herečka.

„Vězni v Terezíně nemohli ani kreslit. Němci se báli, že se kresby dostanou ven z ghetta na veřejnost. Zůstávalo tedy pouze divadlo. Divadlo je totiž dílem okamžiku. Zůstalo zavřené mezi zdmi ghetta,“ vysvětlila Vladimíra Dvořáková při besedě konané po skončení inscenace.

Diskuse se zúčastnil také Zdeněk Prokeš, syn autorů kabaretu. „U nás v rodině se dlouho o tomto období života mých rodičů mlčelo. Teprve až později jsem našel texty onoho kabaretu,“ svěřil se Zdeněk Prokeš.

Významným hostem byla také americká badatelka a docentka Lisa Peschel, která problematiku kulturního života v Terezíně studuje již řadu let. „Každý zná utrpení, kteří židé zažívali. Zajímá mě, jak se lidé vyrovnávají se situací, kdy nemají ve vlastních rukách svůj osud,“ sdělila Lisa Peschel, která si dokonce ve hře zahrála. Na společné nastudování měla Lisa Peshel a ochotnický soubor necelých čtrnáct dní.

Divadelní hra „Proč se smějeme, aneb Pokus o rekonstrukci terezínského kabaretu“ je složená z fragmentů terezínského kabaretu, který hráli vězni v Terezíně a doplněna o postavu badatelky, která do představení vstupuje. Klade dotazy, přichází s vysvětlivkami použitých zkratek a podobně. Autorkou je Kira Obolensky (USA). Autoři kabaretu používali humor, aby přežili v těžkých podmínkách ghetta. Divadelně projektovali své vlastní zotavení z traumat zpodobňující nostalgii po Terezíně.